Hravou poezii o zvířatech si prohlížel a četl čtyřletý Elijáš

Autor: Elijáš a jeho máma Alžběta

Čtyřletý Elijáš má hodně rád příběhy. V knihách i v životě. 

“Když jsem byl malej, jako miminko, měl jsem rád i říkání, ale teď je lepší, když se tam něco děje,” říká a zároveň tak hned rozčísne, co pro něj bylo při čtení Běhá zvíře po papíře nejnáročnější. Porozumět básničce, i když má houpací slova, jak sám říká. Myslí tím rýmy. V téhle knížce má ale každá básnička kromě rýmů i svůj děj, který čtení usnadňuje i těm, kteří se s básničkami ještě moc nepotkali.

“Mně se líbí tady tohleto a tohle a tohle a tadyto zvíře. Jako úplně všechny se mi líbí, maminko, úplně všechny.”

A tak to čtyřletý Elijáš měl od chvíle, kdy knížku dostal. Všechna ta zvířata se mu líbila. Hodně jsme si o nich povídali, četli jejich básničky. Každé zvíře v téhle knížce totiž má svoji básničku a svoji ilustraci, barevnou a milou. Často jsme listovali po ilustracích a četli básničky, až když si nás přitáhlo nějaké nakreslené zvíře. Opravdu jich v knížce po papíře běhá spoustu.

“Pamatuju si, jak zubr udělal díru do zdi. Já mu někdy říkám bizon nebo buvol. Já to vždycky spletu.”

A tady Elijáš narazil na obrovskou výhodu této knížky: přináší spoustu nových slov. Často nás nutila vysvětlovat si, co které slovo přesně znamená, Elijáš si v nových slovech nadšeně dělal pořádek, srovnával je s už známými a teď je v běžném hovoru zkouší používat. Nutno říct, že tuhle výhodu docení hlavně děti starší, třeba desetileté, na jednu čtyřletou hlavu toho často bylo trochu moc. 

“Nejvíc, nejvíc si pamatuju toho velkýho černýho psa. Byl děsivej, i když jako – není to vlk, myslím.” 

Z téhle poslední Elijášovy věty je cítit něco zcela speciálního. Přímý zásah. Báseň Veletržní dobrman už s Elijášem bude navždycky. Chytla ho. Báseň i ilustrace. Byl to pro něj podstatný zážitek. Žádná říkánka pro děcka. Ale velká báseň o  velkém psovi. Pro velké kluky.

Já – jako máma – bych ještě dodala, že čtyřletá perspektiva úplně nedocení spousty vtípků, souzvuků a veselostí, který na děti v básničkách čekají. Pro prvňáky by to asi ještě mohlo být složité, ale takoví třeťáci, až si budou vybírat recitaci do školy, tady rozhodně najdou spoustu možností, s kterými to před třídou vyhrají na plný čáře.

Elijáš Kubíček a Alžběta, jeho máma

BIDERMAN, Daniel. Běhá zvíře po papíře. Kostelec nad Labem: Daniel Biderman, 2020.