Emotivní líčení osudů členů rodiny Schillerových v knize Ruce houslisty očima Amálky

Kniha Aleny Ježkové Ruce houslisty poukazuje na zásadní historické události a období 20. století. Je napsána jako sedm volně navazujících povídek o různých členech fiktivní rodiny Schillerů. 

Pro mě asi nejzajímavější částí byla kapitola s názvem Skrz slzy se usmívám. Je napsaná jako deník Hilde Schillerové, která se i se svou rodinou dostala za druhé světové války do židovského ghetta v  Terezíně. Je to povídka v pořadí třetí a náladově se od obou předchozích dost liší. Tento příběh mě tolik oslovil, protože té dívce bylo v té době stejně jako teď mně. Také jsem si díky tomu uvědomila, že jsem dřív o tomto tématu v podstatě nic netušila. Věděla jsem, že Terezín existoval, ale neměla jsem ani ponětí, v jakých podmínkách tam tehdy žili.

Povídky byly z období první světové války, první republiky, druhé světové války, období socialismu až do současnosti. Z doby socialismu je tam ukázaná okupace v roce 1968 nebo také budování nového městského bloku v Ostravě. 

Kniha velmi emotivně líčí osudy jednotlivých postav v různých etapách jejich života. V každé povídce je trochu jiná nálada, ale většinou je atmosféra spíše skleslá než veselá. Dle mého názoru je potřeba o takovýchto důležitých tématech mluvit. Čtení této knihy mi umožnilo opravdovější pohled na naši historii. Ráda bych zmínila i výborné ilustrace Michaely Kukovičové, které prostřednictvím koláží zobrazují scény z jednotlivých příběhů.

Knihu bych doporučila starším dětem od 13 let. 

Amálie Vorlíčková, 14 let