Poezie pro děti i dospělé 🔒

1. Pro ty nejmenší (0+) bych ráda doporučila leporelo Tři naháči na tryskáči. Leporelo obsahuje lidovou slovesnost, první slovíčka, první jednoduché říkanky a rýmy, to vše podtrhují vtipné ilustrace. Knihou provázejí tři rozpustilí naháči, miminka, se kterými děti zažijí spoustu legrace. Veselý kojenec – náš spojenec, to je mottem autorů, kteří mají toto leporelo na svědomí, a myslím, že je to motto výstižné, protože mé děti toto leporelo velmi bavilo.
   Můj druhý tip je taktéž leporelo, ale z doby dávno minulé. Říkanky celé bílé (Josef Křešnička, Blanka Robejsková, Albatros, 1978). Kniha se dá sehnat v antikvariátech nebo v knihovnách. Jak už napovídá název, jsou zde básničky se zimní tematikou. Jsou to básničky určené pro děti od 2 let, jsou o ikonických zimních věcech – zimní krajině, rampouších, Mrazíkovi (personifikovaném mrazu), o stavění sněhuláka, lyžování, sáňkování, o havranech na polích, o krmení vrabčáků, o Vánocích a karnevalu a o odchodu zimy. Básničky jsou krátké, ale je v nich spousta krásy, zvuků, vůní i ostatních smyslových vjemů. Podle mého názoru jsou nadčasové. 
   Třetí kniha je pro čtenáře od 5 let. Jmenuje se Všelijaké ŘEČIČKY pro kluky a holčičky. Z názvu se dá odvodit, že jsou to básničky s jednoduchými rýmy, takové řečičky, postavené na humoru, nadsázce, ironii. Témata řečiček jsou různá – rok, měsíce, počasí, rodina, škola, zvířata, jména lidí, pouť, karneval… Texty obsahují i slova, která bude muset rodič předškolním dětem vysvětlit – kojot, kimono, paša, pýchavka, Zambezi, atd. Na konci knihy jsou barevné řádky, na které může dítě, popřípadě jeho rodič, připsat vlastní řečičku. Kniha je to hravá, stejně jako jsou hravé ilustrace v ní. Myslím si, že hravost může k poezii děti velmi nenuceně přitáhnout.
2. Dospělým bych doporučila výbor z poezie současného autora střední generace Petra Hrušky, který nese název Zelený svetr. Kniha vyšla v nakladatelství Host a obsahuje sbírky Obývací nepokoje, Měsíce, Vždycky se ty dveře zavíraly, Odstavce. Je to poezie úsporná, civilní, žádné složité metafory v ní nehledejme, ale ta úspornost má svou hloubku. Básně jsou psány volným veršem, tedy bez rýmů. 
3. Poezie pro mne znamená jistý útěk do světa fantazie. Do světa zjitření smyslů. Je to jakási nadrealita – příjemná i nepříjemná, chlácholící i dráždící. Má neskutečně mnoho podob, možná proto mě tak baví. V současné době je poezie pro děti spíš okrajovou záležitostí. Vždyť Říkanky celé bílé (viz výše), poměrně neznámého autora, vyšly v nákladu 62 tisíc výtisků! To je v současné době nepředstavitelné množství. Myslím si, že poezie je důležitá pro rozvoj řeči, pro rozvoj rytmu, pro rozvoj představivosti, paměti, estetického cítění. K tomu poslednímu bodu bych podotkla, že vnímám, že se poezie rozvíjí i prostřednictvím některých obrázkových knih, které teď zažívají boom. Přece jenom dnešní děti jsou zvyklé na vizuální podněty, a to se projevuje i v knižní nabídce.

1. Nejkrásnější básničky a pohádky – Jiří Žáček dětem. Vtipné básničky, které baví děti i rodiče a jsou lehce zapamatovatelné.
2. Dospělou poezii momentálně nečtu.
3. Rozvíjí smysl pro rytmus, paměť dětí a naučené se dají odříkat i potmě, aby dítě rychleji usnulo :).

1. Jen jestli si nevymejšlíš od Samuela Silversteina. I starší děti (2. stupeň), které se už „básničkám pro mrňouse“ zdatně vyhýbají, si tady vyberou. Nonsensová poezie. Výborně přeložené z angličtiny, nečekané pointy, vtipné slovní hříčky. A v mnoha básních navíc najdete poučení či mravní poselství, podané nenápadně a snesitelnou formou. Takže i učitelé jsou spokojeni… (Je moc těžké vybrat jen jednu knihu, ale na to se asi neptáte…)
2. Mám ráda Skácela, Mikoláška, Morgensterna, Wernische… Vybírám ale nakonec sbírku od Miroslava Holuba Naopak. Kniha vyšla v roce 1982. Jsou to spíše takové zprávy o světě, popisy situací, které mi v době dospívání hodně pomohly podívat se na věci jinak. A jak už to u dobré poezie bývá, platí i dnes.
3. Dobrá poezie ve vás vyvolává pocity, které byste jinak nezažili nebo ke kterým byste se možná dostali mnohem složitější cestou. Kultivuje vaši vnímavost, vaši schopnost dívat se na svět jinak a zároveň i schopnost být sám se sebou – což je pro většinu z nás náročné.

Pro čtení poezie s dětmi samozřejmě platí totéž, jen je tu navíc sdílení, při kterém vy i dítě možná zjistíte, že se ještě pořád neznáte úplně. To, co dítě najde v básni, kterou vy dávno znáte, vás může překvapit…

Pro děti je samozřejmě důležité i rozvíjet cit pro jazyk, rytmus, naučit se chápat básnické obrazy atd. a to vše se učí už od prvních říkanek. I ty zahrnuji do poezie, ale to už je otázka definice, co to vlastně poezie je…

1. Dobré poezie pro děti je čím dál víc, což je skvělé, ale je zároveň těžké vybrat jednu knihu. Naše děti mají moc rády Tetovanou tetu od Daniely Fischerové, verše Jiřího Dědečka, Miloše Kratochvíla, Ivana Jirouse a dalších. Básničky, ke kterým se vracíme asi nejčastěji, jsou od Emanuela Frynty. Jeho Písničky bez muziky mi přijdou prostě geniální. Je v nich všechno – moudrost, humor, pointa a jeho hra se slovy je dechberoucí.
2. Po 25 letech čtení poezie pro dospělé je tahle otázka vážně těžká! Nakonec jsem z té záplavy vybrala knihu, u které si nejsem úplně jistá, pro koho je primárně určena, Prstýnek z kopřivy. Autorem básní i ilustrací je Pavel Čech a jeho útlá knížka je vskutku kouzelná. Básně se propojují s nádhernými snovými obrázky, kochají se zároveň vaše oči i mysl. Prožitek je tedy dvojnásobný a požitek nevyčíslitelný 🙂
3. Poezie je jedna z forem krásy a tu my v životě cíleně hledáme a rádi ji prožíváme.  U dětských básniček si užíváme vtip, hru se slovy, překvapivé rýmy, rytmus… Poezie je obrazotvorná a zároveň svobodná v tom, jak ji kdo rozvine ve své fantazii (tuhle funkci má samozřejmě i próza, ale u poezie mi to přijde výraznější). Děti už povyrostly a je hezké, když si na básničky vzpomínají a některé znají stále i nazpaměť. Já si při čtení poezie připadám podobně jako na dobrém koncertě, kdy se necháte unášet hudbou a na nic jiného v tu chvíli nemyslíte. Je to úžasná relaxace.

1. F. Hrubín – Dvakrát sedm pohádek (poetičtěji převyprávěné klasické pohádky), Jiří Žáček – Krtek a jeho svět, Kamarádi zvířátka – veselé snadno zapamatovatelné rýmy, Petr Wagner – Dřív, než půjdem spát – milé rýmy i ilustrace.
2. Karel Plíhal – Jako cool v plotě. Vždy mi zvednou náladu.
3. Podle mého názoru poezie u dětí buduje cit pro jazyk, rytmus, zvukomalebnost, je pro ně snadno zapamatovatelná.

1. Václav Renč – Perníková chaloupka. Tento známý příběh je zde zbásněný nádherným, i když trochu těžším jazykem – dítě ale poezii velmi dobře vnímá, protože příběh zná.
2. Ivan Martin Jirous – Magorovy labutí písně. Čtu ji zas a znovu a nikdy mě nepřestane fascinovat kombinace opravdovosti, hloubky, surovosti a něžnosti.
3. Poskytuje zase jinou možnost rozvíjení mluvy i způsobu myšlení dítěte (i dospělého). V krátkých útvarech je mnohdy řečeno více než v rozsáhlých textech.

1. Huňatá čuňata, koupila jsem ji původně jen tak, protože mne oslovil titul a ilustrace. Následně jsem ji věnovala jako dárek kamarádově dceři, která je z bilingvní rodiny. Byla jsem potěšena, když mi zanedlouho po obdarování psal, že se jim kniha moc líbí. Četli si ji s dcerou dohromady. On byl nadšen, protože rýmům bez problémů rozuměl, a u dcery říkal, že to bylo fajn, protože byla ve druhé třídě, a tak ty verše už též zvládla (když si v knize četla sama).
2. Robina Krále, a to i poslední dílo, které je určeno dětem (Jsou tam kuny). U té dětské se totiž velice snadno zabaví i dospělí, a i pro ty, co nejsou vášnivými čtenáři poezie, se tato sbírka zdála úspěšnou (zkušenost z první ruky, kdy své matce již po několikáté vyhledávám různé verše, která si ona během dne sama přeříkává).
3. Poezie je výtečný nástroj pro reflexi pocitů. Je to kratší, ale o to více intenzivní médium, které svou povahou danou reflexi často přímo vyžaduje. Nicméně se dají najít verše, které nejsou příliš komplexní (s tak skrytým významem, který neodhalíme ani po sebedůkladnějším snažení) a které jsou dobrým odrazovým můstkem pro ty, co se bojí, že by případné metafory, či jiné výrazové prostředky, nepochopili. Poezie se dá číst pro pouhý prožitek ze zvukomalebnosti jazyka. Dá se jí využít pro nácvik slovního projevu, dikce či intonace, a proto ji využívám ve výuce.

1. U nás doma se osvědčily tyto tituly (můj favorit je kniha první):
   Jan Čarek: Čarokruh – kniha možná staromilská, ale vyrůstala jsem na ní já i mí synové; jemné obrázky, poezie jemná, krásy všedního dne (i když uznávám, že některé náměty jsou už trochu dost zastaralé),
   Josef Kainar: Posmíval se konipásek – pěkné obrázky Zdeňka Milera, verše hravé, chytré, dokonalé, slovní hříčky,
   Jiřina Salaquardová: Letěl motýl z buku – pěkné obrázky Vlasty Baránkové, verše zpěvné, nápadité, radostné,
   Shel Silverstein: Jen jestli si nevymejšlíš – hravé, nápadité, výborný překlad
   František Hrubín: Dvakrát sedm pohádek – klasika, která se dětem pořád líbí,
   + Jiří Žáček (Aprílová škola), Jiří Dědeček (cokoliv pro děti, ale hlavně limeriky),
   Pavel Žiška (Neříkejte teleti), 
   Zkoušeli jsme i Petra Borkovce a Radka Malého, ale na ně mi děcka moc nezabírají. 
   A také je výborná zpívaná poezie např. Petra Skoumala.
2. Jan Zábrana – cokoliv, včetně jeho překladů (Jesenin, Corso aj.); koncentrovaná poezie, ze současných Petr Borkovec – všechno, ale postupně; zostřené vidění prostých věcí, hravost, skvělý jazyk, a třeba ještě Robinson Jeffers: Básně z Jestřábí věže – to by mohlo být obecně srozumitelnější
3. Čtení s dětmi pomáhá rozvíjet jejich řeč, paměť, slovní zásobu, vnímavost, fantazii, smysl pro rytmus, hravost, schopnost rozumět různým druhům textu a sdělení; dětské básničky jsou navíc zpravidla krátké, tudíž vhodné i pro netrpělivé čtenáře. Moje čtení o samotě mi přináší radost ze soustředění a ze záblesků pochopení.

1. Nebe peklo ráj. Výběr toho nejlepšího z české poezie 20. st. pro „děti“. Kniha je doprovázena krásnými ilustracemi současných výtvarníků.
2. Shel Silverstein: Jen jestli si nevymejšlíš. Velmi nápaditá sbírka, opět skvěle doprovozeno ilustracemi. Liší se od českých básní, není tak „ezoterická“.
3. Společný čas. Čtení nahlas. V čtení se střídáme. Přednes je zábava – básně jsou vtipné.

1. Určitě básně Jana Skácela
2. Stejný autor – Jan Skácel
3. Poezií lze více vyjádřit pocit, krásu slova, rýmu, květnatost českého jazyka.

1. Ochechule s ukulele (Daniela Fischerová je naše královna poetické magie i akrobacie, kniha je vtipná, svěží, neotřelá, překvapivá je hra se slovy, rytmem i rýmem, skvěle se zde snoubí text a ilustrace), Paví očko, dobrý den! (něžná kniha poezie pro nejmenší, milé krátké básničky, snadno se zapamatují, opět super tandem textu a ilustrací), O veselé mašince (příběh pro menší děti a doporučuji ji i kvůli zvolenému rýmu, který není úplně běžný, ale tříbí sluch a cit a vnímání rytmu a otevírá cestu k „náročnější“ poezii), Kam až smí smích (občas z mého pohledu trošku škobrtá, ale je tam mnoho zajímavých nápadů, super inspirace i k vlastnímu tvoření), Ferda Páv a všelijaká zvířata (poetické, hravé, vtipné a občas děsivé, ale děti moc baví tento neobyčejný výlet do exotického prostředí, neobyčejné nápady rozvíjí dětskou fantazii, nabízí množství otázek a témat k povídání). Promiňte, těžko vybrat jen jednu jedinou. 
2. Šel malíř chudě do světa (poezie prostá, nenačančaná, přitom hluboká, přístupná širokému okruhu čtenářů). Maminka (neobyčejné verše o obyčejných věcech, čte se snadno, vzbuzuje mnoho emocí a vyvolává vzpomínky tak živé…). Pro tebe, má lásko (úchvatná, prošpikovaná spoustou metafor a dalších ozdob, přesto stále srozumitelná a dotýkající se duše). Jako cool v plotě (oddychovka, co rozesměje, vyladí a velice často překvapí pointou, občas na hraně „vkusu“ ale vtip a šmrnc a hra se slovy to u mě s přehledem vyvažují). Shakespearovy Sonety (protipól výše uvedených, absolutně člověka pohltí, náročnější, vyžaduje plnou pozornost, ale pokaždé tam naleznu něco nového, dokáže zachytit každičkou emoci a situaci, absolutně mistrovská práce s poetickými prostředky, má to rytmus, melodičnost, šmrnc a spád, skvělý překlad M. Hilského). 
3. Rozvíjí fantazii, cit pro jazyk, posouvá vnímání rytmu a hudebnosti a celkově nabízí možnost úniku z všednosti, relaxaci i jiný nový pohled na realitu, rozšiřuje možnosti komunikace a též (sebe)vyjádření. Čtení s dětmi nás může vést různými směry od zábavy a radosti z rýmů, přes rozpravu o neobvyklých slovních spojeních či novotvarech, až třeba k vlastním literárním pokusům. Sama čtením poezie relaxuji, tříbím a rozšiřuji si povědomí o úžasných a netušených možnostech mateřského jazyka. Některé verše mě inspirují k vlastní tvorbě, další dokáží uvolnit či prožít si emoce, na něž v běžném běhu života není čas, prostor nebo i odvaha, a jiné odvedou pozornost dovnitř, k poznávání sebe sama. 

1. Na základě zkušeností s četbou poezie s dcerkami 5 a 6 let doporučuji klasickou knihu versu s názvem Z křišťálové studánky, ke které se opakovaně vracíme už asi dva roky. Verše J. Kožíška,  J. V. Sládka a K. V. Raise mé dcerky i mě stále znovu lákají svou poetikou, podporou obrazotvornosti a roztomilým jemným vtipem. I přes občasný archaický tvar slov nebo výraz dokážou, dle mého pohledu, velmi obohatit cit pro jazyk a schopnosti vyjadřování dětí. Náměty, které nejsou dětem bezprostředně pochopitelné, podobně jako občasný archaický výraz, mohou být vítaným námětem k rozhovoru s dětmi o reáliích 19. století, kdy verše vznikaly. Těchto archaismů, jak v námětech, tak výrazech, se však vyskytuje v knize jen málo. Spíše zaujme a chytí za srdce právě svou poetikou, laskavostí a něhou, se kterou popisuje obyčejné věci, zvířata, děje a další skutečnosti. Dcerky mnohé básně z knihy znají zpaměti, a nejen to, dokáží je opravdu recitovat. Velmi oblíbené jsou například básně V zimě a V nebezpečí. Výtisk, který vlastníme, je má oblíbená kniha z dětství, takže pro nás má její četba ještě další rozměr – kontinuita vztahu k poezii v naší rodině, jemná péče o staré a, pro nás, vzácné knihy. Domnívám se, že zařazením tohoto klasického klenotu do knihovničky určitě neuděláte chybu. 
2. K tomuto dotazu mě jako první napadla má milovaná báseň Václava Renče Popelka nazaretská. Tato báseň, kterou autor složil a uchoval po několik let pouze v paměti v době svého věznění v komunistickém lágru, vyjadřuje křesťanské poselství nádherným básnickým mistrovstvím. Prostě je nádherná a miluju ji, a proto bych ji doporučila 🙂
3. Přiznám se, že v posledních letech čtu poezii téměř výhradně s dětmi. Vracím se tak s nimi do doby, kdy v mém dětství se mnou čítávala moje babička a kdy mě učila mnoha básničkám, básním i vznešeným veršům. Učila mě recitovat. Už v dětství jsem se pak recitaci věnovala, a láska k veršům,  harmonicky ladícím slovům a větám, které vyjadřují vznosné, poetické, humorné, překvapivé myšlenky i myšlenky a skutečnosti, o které se mohu opřít, mi zůstala. Poezií zůstávám stále jednou nohou ve svém dětství a zároveň mi pomáhá vztahovat se k hodnotám a skutečnostem, které mě vedou v životě dál.

1. Daniela Fischerová (hlavně Tetovaná teta), Ljuba Štíplová, Jiří Dědeček a Pavel Šrut, (cokoli), Shel Silverstein (Jen jestli si nevymejšlíš), Christian Morgenstern (Všelijaká zvířata pro kluky a děvčata, Ferda Páv), Jan Vodňanský (Šlo povidlo na vandr), Jiří Havel (Člověče nemrač se, Kdo má smysl pro nesmysl, Co nosí kosi)… Tyhle především proto, že mají v sobě vtip, nápad, humor – nejsou to prostoduché říkanky o ničem. Pak ještě třeba Milena Lukešová (Kostkovaný ideály), Daisy Mrázková (Písně mravenčí chůvy), Michal Černík, Ludvík Středa, Milena Lukešová, František Hrubín, Josef Kainar…

2. Václav Hrabě (Blues v modré a bílé) – nostalgická vzpomínka na mládí ;-), Jiří Suchý – opět chytré, promyšlené…

3. S dětmi proto, že jim chci ukázat, že básničky nejsou nudné (a pak doufám, že si najdou i další někdy samy). Pro sebe – potřebuji v životě zastavení, přemýšlení, zamyšlení… A to je pro mne poesie.

Z poslední doby „mám v sobě“ stále knihu Charlieho Mackesyho Chlapec, krtek, liška a kůň. Není to sice poezie, ale je velmi krásná. Včetně ilustrací. Přečte se za 15 minut, ale čerpat se z ní může celý život.