Možnosti her a aktivit s dětmi nejen ve škole, ale také ve čtenářských klubech a u rodinných krbů
Všeobecně je známo, že se do čtení POEZIE nikdo příliš nehrne. Tedy mezi knihovníky určitě, nevím, jak to mají učitelé. Je tady skupina nadšenců a fanoušků tohoto literárního žánru, lidé, kteří čtou poezii a sami ji píší. Téma poezie je pro ně přirozené, blízké a oblíbené a snadněji ji pak předávají čtenářům, žákům, dětem, blízkým.
Přemýšlím, jestli je to podobné i mezi rodiči. Která rodina si doma čte poezii, čte ji dětem? Ano, našim nejmenším čteme říkanky, básničky, zpíváme písničky, ale kdo z nich u poezie zůstane i později a během dospívání? Snad jen sám básník, amatérský poeta, romantik, nadšenec.
Z knihovnického života si vybavuji zvýšení zájmu o básničky a přednes v jednom jediném období, a to, když ve školách vyhlásí recitační soutěže. To se pak na pár týdnů police s poezií pročistí, řady knih prořídnou, na chvíli jsou tahle místa v knihovně vzdušná a lehká. Pak se zase vše vrátí do starých kolejí a knihy čekají na svůj čas, zase za rok.
