Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizieliński: Proč číst s dětmi jejich knihy

Tvoří knihy, které baví celou rodinu

Představte si, že vám vyjde kniha. Mají o ni zájem v zahraničí. Ale všichni se zdráhají ji vydat: co když ji nebudou knihkupci chtít? Je přeci tak veliká a nemusela by se vejít do polic! To je situace dnes už těžko představitelná, ale na začátku dráhy manželů Mizielińských byla realitou.

Kniha Pod vodou Pod zemí nemohla chybět ve výběru Pročteného léta. Je to bestseller mezi knihami pro děti. Životní příběh autorů je navíc bohatý a vzrušující, a proto vás s nimi a jejich knihami chceme seznámit. V brzké době také vyjde novinka z jejich dílny a máme se na co se těšit. 

Velkoformátová Pod vodou Pod zemí

Za těch několik let je to stále nejčtenější kniha u nás doma. Baví osmiletého i pětiletého syna i dvouletou dceru. A i nás rodiče. Jak to? 

  1. Kniha je parádně ilustrovaná manžely Aleksandrou a Danielem Mizielińskými. Ilustrace jsou veselé, hravé a zároveň dobře přehledné a srozumitelné. Ilustrace působí naivně a funguje to v jejich knihách skvěle.
  2. Kniha odpovídá na celou řadu otázek dětí. Už se vás děti ptaly, kde bydlí mravenci, co nosí na sobě potápěči či jak hluboko je metro? A vy jste marně hledali odpovědi (jako my doma)? Tak v této knize najdete spoustu odpovědí a i těm nejmenším je můžete v knize názorně ukázat.
  3. Informací je tak akorát. Máme doma spoustu naučných knih pro děti. Ale často jsou v nich informace zmateně podané nebo přeskakují z dílčího tématu na téma nebo jsou příliš zahlcující. V Pod vodou Pod zemí najdete vždy krátký a stručný úvod a pak vás autoři provázejí pomocí ilustrací a popisků k nim. 

Pokud knihu znáte, máte ji doma či ve škole či školce rádi? Pokud ano, tak proč baví vás? Napište nám do komentářů pod článek.

Kdo jsou Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizieliński

Tito polští autoři jsou velmi všestranní. Kromě několika autorských knih jsou i grafiky, tvůrci písem, aplikací i webových stránek. Zkušenosti z těchto profesí – jako je např. potřeba zkratky – se otiskuje i do jejich knih určených dětem. 

Aleksandra a Daniel jsou manželé a spoluvedou grafické studio Hipopotam. Říkají o sobě, že když studio zakládali, neměli konkrétní vizi, kam se chtějí ubírat. Když se ale do něčeho pustí, dělají to s precizností, dbají na detaily, i proto jejich knihy získávají mnoho domácích i mezinárodních ocenění. 

Potvrzují to i slova Esterky, která o knize Cesta do divočiny psala recenzi na mravenčí web: „Líbí se mi, jak jsou ty obrázky propracované, třeba jak odlétává písek od nohou, když někdo běží.“ Knížku četla s tátou, ale jak sama píše: „Možná se stane, že si knížku půjčí i váš starší bratr, bude ho nejspíš zajímat, jak vznikají gejzíry nebo jak se střídá polární den a noc.“ I u nás v Mravenčí chůvě se tato poslední kniha, která od manželů Mizielińských v češtině vyšla, shledala s velkým úspěchem. 

Nepřestává mě fascinovat, co člověk v jejich věku může všechno stihnout. Oba se narodili v roce 1982 (mimochodem – s rozdílem pouhých dvou dnů). Seznámili se během přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Nejprve se většina nakladatelů zdráhala vydat některou z jejich prvních knih. Ale pak oslovili polské nakladatelství Wydawnictwo Dwie Siostry a ti je požádali, aby vytvořili knihu o architektuře. Tou se stala později kniha D.O.M.E.K.

Pro ty, kteří se rádi dívají a těší je věci neobvyklé

Když jsme loni pořádaly Anketu s tipy na nejlepší knihy pro děti, jméno manželů Mizielińských se v ní objevilo hned dvakrát (Anketu si stále můžete stáhnout na našem webu). Julie i Petra Žallmannová alias Opičí matka doporučovaly jejich knihu D.O.M.E.K., které u nás vydalo nakladatelství jakost – Jana Kostelecká. U nás doma je to další z patrně nejopotřebovanějších knih. A to i přesto, že děti zatím nejsou žádní velcí fanoušci architektury. Jenže kniha tolik vtahuje svou barevností a představením poťouchlých i dalších nevšedních staveb! Inspirovala nás také několikrát k tomu, abychom si stavby dohledali na internetu a porovnali je s fotkami. 

Vydávat knihy není jen tak

Když ve Wydawnictwo Dwie Siostry vyšla jejich kniha Mapy, muselo nakladatelství bojovat o to, aby se v zahraničí udržel její obří formát. Dnes už jsme si na velkoformátové knihy zvykli a není nic neobvyklého, když taková kniha u nás vyjde (neobvyklé je to jen pro některé typy knihoven, kam se špatně vejdou:)). Tehdy byl tlak a obavy velké, protože se nakladatelé v ostatních zemích báli, že se knihkupcům nevejdou Mapy do polic. Formát však uhájili a kniha vychází jako velkoformátová. Kniha přinesla i další komplikace. Například Turecko trvalo na odstranění ostrovů z Egejského moře. Sice je uznává za svoje, ale na mezinárodním poli kvůli vztahům s ostatními zeměmi nikoli. Problém nastal také s hranicemi zemí, které si různé země vykládají různě a vedou o ně leckde dlouholeté spory. Takže v různých vydáních můžete vidět odlišně umístěné hranice. Kudy vedou, určuje vždy země, ve které Mapy vycházejí. V polské verzi jsou hranice Číny jinde, než jsou v čínské verzi. 

Když doma vyndáme Mapy z police pro velkoformátové knihy, většinou jdeme celkem rychle dělat něco jiného. Není to proto, že by nás kniha nebavila. Spíš nás rychle inspiruje k něčemu dalšímu. Malovat bizony, uvařit si řecké jídlo, poslechnout si ruskou hudbu… 

Někdy sáhneme po Mapovníku – je plný úkolů rozvíjejících fantazii.

Těšte se na lahodné příběhy

Třináctého srpna má nakladatelství Host v plánu pustit do světa další jejich knihu s názvem Můžu ochutnat? Lahodné příběhy o jídle z celého světa. Kniha bude opět velkoformátová a těšit se můžeme na cestu po světě, při které nás Mizielińští zvou k ochutnání sabzi, onigiri či gado gado. 

Zdroje: oladaniel.com (1. 8. 2021)