Se Zuzanou Mitošinkovou ze slovenského nakladatelství Egreš o tom, jak se úcta k přírodě projevuje v knihách, které vydává

Na vašem webu se můžeme dočíst, že Egreš je: ,,spomienka na detstvo. Na záhradu starých rodičov. Na úctu k prírode.“ Jak vypadala zahrada vašich prarodičů?

Bolo to doslova dlhé a široké humno, v ktorom starí rodičia pestovali ešte aj šafrán. Našli by ste tam všetko — tekvice, jahody, egreše, ríbezle, orechy, marhule, maliny, strukoviny, uhorky, papriky, zemiaky, mrkvu, paštrnák, bylinky, mak. Takmer ako keby ste dnes navštívili supermarket, naozaj tam bolo asi všetko. Táto rozmanitosť priťahovala aj množstvo malých obyvateľov, ktorých ma bavilo sledovať a objavovať. Spomínam si, keď skoro ráno padla rosa na trávu, musela som doslova poskakovať, aby som nezašliapla malú rosničku. Čo mi pamäť siaha, nikdy v detstve sme neboli odkázaní na nákup zeleniny alebo ovocia z obchodu, všetko sme mali od starých rodičov. Na jar a v lete čerstvé sezónne plodiny, na zimu množstvo zaváranín či kvasenej zeleniny. Teraz to vnímam ako obrovské šťastie a dar, dnes by som za také humno neviem čo dala.

Jak jste došla k názvu Egreš?

Tento článek je dostupný po přihlášení pouze předplatitelkám a předplatitelům Online magazínu o knihách pro děti. Pokud si chcete článek přečíst, pořiďte si předplatné.