Některé děti se naučí číst zcela samy bez přispění dospělého, většina dětí se však učí číst ve škole či v domácím vzdělání prostřednictvím různých metod. V České republice se k výuce počátečního čtení používají zejména tři metody
Je zřejmé, že vývoj čtení a čtenářství je velmi závislý na prostředí, které během jeho rozvoje dítě obklopuje. V první etapě rozvoje gramotnosti mají na děti největší vliv rodiče. Je důležité, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství, prostřednictvím čtení, předčítání, vyprávění o knihách. Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Jsou-li dostatečně motivovány a podporovány a nejsou-li nijak omezovány časem, zvládnou některé z nich tento krok skutečně úplně samy, i bez přímé asistence rodiče či učitele. Ty ostatní se učí číst prostřednictvím několika metod počátečního čtení, které se aktuálně v prvních ročnících základních škol používají.
Ve školním prostředí se v České republice k výuce počátečního čtení v 1. ročníku základní školy využívají zejména tři metody. Rozšířenější je metoda analyticko-syntetická a méně rozšířené, ale stále populárnější, jsou metoda genetická a metoda sfumato.
Analyticko-syntetická metoda
Tato metoda, které se také přezdívá slabikovací, byla v druhé polovině 20. století rozšířena plošně a byla jedinou uznanou metodou k výuce počátečního čtení a psaní. Je to nejčastěji používaná metoda, vychází z mluvené řeči a učí děti slova analyzovat na slabiky a hlásky. Nejprve se začíná se samohláskami. S vyvozením prvních souhlásek dochází ke spojování se samohláskami a ke tvoření prvních slabik. Tato metoda kombinuje postup analytický (rozkládá slova na slabiky a hlásky) a postup syntetický (spojuje písmena do slabik a slov). Děti při čtení slabikují (no-ha, lo-ko-mo-ti-va) a současně se čtením se učí i psát, seznamují se se všemi písemnými podobami hlásky. Znakem této metody je tedy vzájemný vztah čtení a psaní. Tato metoda vykazuje významné výsledky, výhodou této metody je systematické procvičení všech písmen i jejich čtyř podob (malá i velká tiskací i psací písmena). Při jejím aplikování je však třeba zároveň pamatovat i na rozvoj čtení s porozuměním a zprostředkování čtenářského zážitku. Při práci se slabikami se totiž začínajícímu čtenáři obojímu zprvu nedostává.
Renáta Adamczyková, učitelka na základní škole Dělnická v Karviné o metodě říká: „Při čtení analyticko-syntetickou metodou čte dítě vázaně a dokáže plynule přečíst i delší věty, obtížnější slova. Problém vidím v tom, že některým trvá delší dobu pochopit, jak složit hlásky do slabiky, ale čtení touto metodou mi připadá jednodušší i pro slabší děti, protože nemusí udržet v paměti tolik hlásek najednou, jako je tomu u metody genetické.“
Při výběru knih pro čtenáře, kteří se učí číst analyticko-syntetickou metodou, je třeba myslet na to, aby text nebyl dlouhý a obsahoval spíše kratší věty. Text by měl být psán větším písmem s větším řádkováním a měl by být velmi podpořen ilustrační složkou (může se jednat i o komiksy).
Genetická metoda
Genetické metodě se též říká metoda hláskovací či písmenková a od slabikovací metody se liší v tom, že se slova rozkládají rovnou na hlásky. Začínající čtenář si každé písmeno propojuje s odpovídající hláskou, čímž se urychluje proces čtení, kdy se přečte celé slovo naráz, ne po slabikách. Tato metoda se začala ve školách zavádět po roce 1997, není to však žádná nově objevená metoda, ale již v počátkem 20. století ji vymyslel básník Josef Kožíšek, na konci 20. století byla tedy pouze obnovena. Děti se touto metodou nejprve učí všechna písmena v hůlkových tvarech a číst se učí po hláskách. Čtení nových slov tedy probíhá prostřednictvím hláskování (N-O-H-A, K-O-L-E-N-O). Poté čtenáři spontánně přecházejí ke čtení malých tiskacích písmen a postupně se seznamují s tvary písma psacího. Od počátku si děti zapisují písmena a slova hůlkovým písmem. Tato metoda vede rychleji ke čtení smysluplných slov a jednoduchých textů s dobrými výsledky při čtení s porozuměním. Výhodou je i téměř okamžité zapisování slov velkými tiskacími písmeny.
„Má dcera se chystá na základní školu, kde probíhá výuka čtení genetickou metodou. Je fajn, že se takto děti naučí číst velmi rychle (čtou nejdříve jen velká tiskací písmena), což je pro ně velmi motivující. Lehkou obavu mám ze čtení delších slov. Jelikož s dcerou navštěvujeme logopedii, už tady se učí poznat první hlásku slova a vyslovit hláskované slovo jako celek,“ dodává k metodě maminka Michaela Musiolková.
Mezi knihy vhodné pro čtenáře čtoucí genetickou metodou jsou knihy psané velkým tiskacím (hůlkovým) písmem, tzv. verzálkami. I v těchto knihách by mělo být textu spíše méně a měl by být hojně doplněn ilustracemi. Pro snazší čtení je vhodnější, když má text větší velikost a širší řádkování. Knih se souvislým textem psaných verzálkami nevychází mnoho, je však možné využít knihy komiksové, které jsou verzálkami naopak psány velmi často.
Na našem webu můžete knihy napsané verzálkami hledat v Přehledu knih pod štítkem VERZÁLKY.
Někteří pedagogové obě metody vzájemně kombinují a vybírají si, co jim či jejich žákům z jednotlivých metod vyhovuje. V posledních letech obě metody cíleně zkombinoval dlouholetý učitel Miloš Novotný a vydal několik vlastních učebnic, které jsou ve školách stále oblíbenější. Základem jeho metody tří startů je analyticko-syntetická metoda, děti tedy čtou po slabikách, ale začíná se pracovat pouze s velkými písmeny, která děti současně čtou a píší, stejně jako v genetické metodě. Tato metoda směřuje k systematickému rozvoji čtení a psaní s porozuměním.
Paní učitelka Lidka F. o kombinování metod říká: „Nikdy jsem nebyla zastáncem té či oné metody. Vždy se snažím vyzkoušet vše, abych své žáky zaujala. Metody jsem často propojovala. I proto letos poprvé učím podle Miloše Novotného.“
Metoda sfumato
Metoda Sfumato, neboli metoda splývavého čtení byla vyvinuta doktorkou pedagogiky Márií Navrátilovou v 80. letech minulého století. Tato metoda pracuje se zrakem, dechem, hlasem a sluchem a učí žáky číst nahlas. Každé písmeno, které dítě tvoří hlasem, má hlasitý projev se silným vnitřním nábojem. Při jeho čtení si dítě jakoby drží hlásku, což zní „zpěvně“, a jen co rozliší následující písmeno, vázaně ho přidá k předchozímu. Postupně se děti učí čtení písmenkových spojení zkracovat. Tato technika respektuje individuální tempo čtení každého žáka a výsledkem je u všech dětí čtení s porozuměním. Do výuky čtení jsou zapojovány další činnosti, které podporují poznávání písmen zrakem, sluchem, hmatem i chutí a čichem. Součástí výuky jsou ale i hry a dramatizace, jejichž pomocí se děti učí pracovat s hlasem, intonovat a interpretovat text.
„Metoda Sfumato se mi velice líbí. Má logickou návaznost v učení písmen a spojování do prvních slov. Dcera brzy začala plynule číst první slova a metoda jí pomohla také logopedicky, výrazně se u ní zlepšila práce s dechem a artikulace. Líbí se mi také provázanost s ostatními předměty, děti se tak učí všemi smysly,“ doplňuje k metodě maminka Lenka Závorková.
Pro čtení metodou sfumato jsou vhodné knihy z obou předchozích kategorií.
Nelze tvrdit, že jedna metoda je vhodnější než druhá či třetí, všechny mají svá pozitiva i negativa. Každá bude vyhovovat jinému typu žáků a každá bude různými učiteli aplikována jinak.
„Podle mě nejde určit, která metoda je lepší. Pokud má žák nějaký „problém“, tak učitel stejně hledá různé způsoby, jak na to. Může se inspirovat dalšími metodami a žáka posunout k tomu, co mu nejvíce vyhovuje,“ dodává na závěr Karolína Procházková, učitelka na základní škole v Úhonicích.
Rozvoj počátečního čtení vždy ovlivňuje mnoho faktorů – schopnosti jednotlivých dětí, jejich vnitřní motivace pro čtení, podnětnost prostředí, z něhož do školy přicházejí, úroveň spolupráce s rodiči i osobnost učitele. Při výběru metody je vždy důležitý přístup učitele a typ dítěte. Nelze tedy jednoznačně určit, která z metod je vhodnější.
