Některé děti se naučí číst zcela samy bez přispění dospělého, většina dětí se však učí číst ve škole či v domácím vzdělání prostřednictvím různých metod. V České republice se k výuce počátečního čtení používají zejména tři metody
Je zřejmé, že vývoj čtení a čtenářství je velmi závislý na prostředí, které během jeho rozvoje dítě obklopuje. V první etapě rozvoje gramotnosti mají na děti největší vliv rodiče. Je důležité, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství, prostřednictvím čtení, předčítání, vyprávění o knihách. Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Jsou-li dostatečně motivovány a podporovány a nejsou-li nijak omezovány časem, zvládnou některé z nich tento krok skutečně úplně samy, i bez přímé asistence rodiče či učitele. Ty ostatní se učí číst prostřednictvím několika metod počátečního čtení, které se aktuálně v prvních ročnících základních škol používají.
Ve školním prostředí se v České republice k výuce počátečního čtení v 1. ročníku základní školy využívají zejména tři metody. Rozšířenější je metoda analyticko-syntetická a méně rozšířené, ale stále populárnější, jsou metoda genetická a metoda sfumato.
