Nechte se provést básnickou sbírkou Každá věc má něco společného se štěstím Petra Borkovce

Pár slov ke knize

Než jsem začala s knihou hlouběji pracovat, pomohlo mi si ji nejprve nacítit, lépe ji poznat, podívat se pod její obal, zjistit si více o jejím vzniku. V případě básnické sbírky Každá věc má něco společného se štěstím, jsem si mimo to, že mám načteny jiné autorovy knihy, přečetla rozhovor s Petrem Borkovcem pro Mravenčí chůvu o poezii pro děti, kde sbírku zmiňuje.

Měla jsem také možnost povídat si o knize s ilustrátorem Martinem Krkoškem. Známe se už delší čas, v minulosti jsme např. spolupracovali na projektu Čtenářský metr a výtvarných workshopech pro děti. Martin mi popsal podobnými slovy to, o čem mluví v rozhovoru i Petr Borkovec. Mluvil o spojujícím motivu vesnice, silném vlivu žen, babiček. Moc hezky také mluvil o motivu vody, deště, kaluže, rybníka, vody ve sklenici, kterou vnímá ve sbírce také on sám. Když uvažoval nad ilustracemi pro tuto knihu, plnou vzpomínek na dětství a rodnou náves, přemýšlel nad vzpomínkou jako o odrazu na vodní hladině – který může být hladký, přesný, ale také nějak pokřivený, zvlněný, rozvířený… 

Líbí se mi také hravost, s jakou Petr Borkovec básně pro děti píše. Myslela jsem na tento motiv při výběru aktivit pro lekci.

Důležitým motivem, který v knize vnímám, jsou vzpomínky na dětství, na babičku a dědečka, nejen ve slovech, ale také v obrazech a vůních.

A krásná tečka na závěr bude jedna zhudebněná báseň Beatou Hlavenkovou.

Lekce ke knize Každá věc má něco společného se štěstím

Lekce je určena především pro děti druhého stupně (6.–9. třída), dá se ale realizovat s mladšími dětmi i studenty středních škol (u mladších dětí bych vybrala část programu, případně ho rozdělila na několik částí). 

Já osobně jsem lekci testovala na dětech 4. třídy jedné čtenářské školy. Tedy s dětmi čtenářsky zdatnými, znalými metod RWCT.

Časová dotace: 90 minut, případně 2 až 3 kratší úseky (lekci je možné rozdělit do dvou až tří částí).

Během lekce budeme pracovat s 5 básněmi

Básně jsem si nakopírovala z knihy v takovém množství, aby každé dítě dostalo vždy svou do ruky a mohlo si číst svým tempem.

Každou báseň jsem také přepsala na velký formát A2, abych je postupně mohla vystavit v prostoru a nakonec využít v závěrečné reflexi. 

Půjde o tyto básně: Na půdě, Jez!, Co mi jednou řekl děda, Babička diktuje diktát, Slámka a slepýš křehký 

Při práci využiji třífázový model učení. Hlavním cílem programu je, aby se žáci stali samostatnými mysliteli a čtenáři, kteří se dokážou na věci dívat z různých úhlů pohledu, jsou zvídaví a cítí lásku k vědění a zodpovědnost za svět, ve kterém žijí. 

Skládá se ze tří fází: 

Evokace – každé učení začíná tím, že si studenti uvědomí a slovy vyjádří, co sami vědí nebo co si myslí, že vědí o předloženém tématu, zároveň formulují i nejasnosti a otázky, které k tématu mají a na které budou hledat v další fázi odpověď

Uvědomění si významu informací – konfrontace studentova původního konceptu daného tématu se zdrojem nových informací, názorů, nově formulovaných souvislostí (text, film, vyprávění, přednáška…)

Reflexe – studenti přeformulují své chápání tématu pod vlivem nových informací i diskusí s kolegy, uvědomí si, co nového se naučili, které z původních představ se jim potvrdily, které naopak vyvrátili, uvědomí si i názory a postoje druhých lidí (spolužáků, učitele) k tématu

(Zdroj: Kritické myšlení)

1. část: Báseň Na půdě

Evokace

Zamyšlení ke slovu PŮDA

Byli jste někdy na půdě?

Když se řekne půda, co si představíte? 

Co se na půdě může ukrývat, jaké poklady bychom tam mohli najít?

Přečtěte třídě nahlas hned první báseň z knihy – Na půdě.

Pak tuto báseň rozdejte mezi děti, aby každý měl svou. 

Nechte jim prostor si ji znovu přečíst.

Uvědomění

Dále budou pracovat s básní prostřednictvím metody Dvojitého zápisníku.

Je důležité mít metodu vyzkoušenou osobně a pokud ji budete s dětmi dělat ve třídě poprvé, určitě věnujte dostatek času modelování, aby děti viděly, jak jste nad textem přemýšleli vy, co vás k němu napadalo a jak vypadaly vaše zápisky do dvojitého zápisníku.

V případě, že sami nemáte zkušenost s metodami RWCT a Dvojitým zápisníkem a vaše děti také ne, zkuste aktivitu zjednodušit.

Rozdejte dětem básně a nechte je, ať podtrhnou jednu věc, která se jim v básni líbí, a jednu, které moc nerozumí. 

Následně děti sdílí pocity ve skupinách a nakonec v celé třídě.

Dvojitý zápisník (podvojný deník)

Charakter metody

Metoda dvojitého zápisníku umožňuje čtenářům písemně reflektovat text. V prvé řadě to pro čtoucího člověka znamená být v průběhu čtení vnímavý vůči vlastním citovým i myšlenkovým reakcím. Text nám může něco připomenout, s něčím v nás rezonovat nebo nás naopak popudí atp. Cílem je tedy propojovat text se svými vlastními vědomostmi, prožitky, asociacemi a otázkami a ty nejsilnější si zapsat a okomentovat je – také písemně. Formou dvojitého zápisníku lze číst libovolně dlouhé texty včetně celých knih. Až na výjimky se doporučuje dělat si zápisky již v průběhu četby, nikoliv až na závěr. Text pak není nutno číst dvakrát.

Popis metody

Volnou stránku rozdělíme svislou čarou na dvě poloviny. Na levou stranu si vypisujeme slova, věty, ucelené myšlenky, pasáže, které nás zaujaly. Na pravou stranu si k nim zapisujeme svůj komentář.  

Dvojitý zápisník

Citace z textu:Vlastní komentáře: 
      

 

Dvojitý zápisník pomáhá

  • číst text vnímavě
  • formulovat svůj vztah ke čtenému

Metoda se hodí v druhé fázi učení, tedy v uvědomění si významu nových souvislostí.

S dvojitým zápisníkem mohou učitelé v závěru lekce (v reflexi) pracovat několikerým způsobem:

1.Vyzveme studenty, aby své zápisky sdíleli ve dvojicích, kdo chce, může je sdílet pak také v celé skupině. Při skupinovém sdílení by se měl učitel zdržet svého vlastního komentáře k zápisům studenta.

Poznámka: Mají-li před sebou studenti tentýž text, usnadníme jim orientaci v textu číslováním řádků. K citaci si pak studenti poznamenají číslo řádku, které oznámí ještě před četbou citace. Všichni pak mají citaci na očích a mohou se lépe soustředit na pouze slyšený komentář.

2. Zadáme práci (nejlépe již na začátku) formou trojitého zápisníku, to znamená, že papír si studenti rozdělí na tři části a počítají s tím, že k jejich výpisku a komentáři se někdo (spolužák nebo učitel) vyjádří písemně. I trojité zápisy je vhodné pak sdílet s celou skupinou (na bázi dobrovolnosti).

3. Metodou Poslední slovo patří mně 

Zdroj: https://www.clovekvtisni.cz/projekt-respekt-neboli-8397gp

Popis metody Poslední slovo patří mně najdete např. na webu: https://liborkyncl.estranky.cz/clanky/metody-rwct/posledni-slovo-patri-mne.html

Reflexe

Sdílení ve dvojici, sdílení ve skupině

II. část: Básně Co mi jednou řekl dědaBabička diktuje diktát

Než přejdete k dalším básním, nejprve chvíli dětem povídejte o samotné knize a jejím názvu. Jak jste se k ní dostali vy, čím vás zaujala. Co víte o autorovi a ilustrátorovi. Že je to kniha plná vzpomínek na dětství, vzpomínek na babičku a dědu.

Evokace 

Báseň: Co mi jednou řekl děda / Babička diktuje diktát 

Prozraďte zatím jen názvy dalších dvou básní, se kterými budete pracovat.

Ve skupině se zamyslete nad těmito otázkami: 

  • Představ si sebe a dědečka:
    Co by děda řekl tobě? 
    Bylo to nějaké moudro, rada, vtip? O čem by ti vyprávěl?
    Kde sedíte? Jak vypadá to místo?
  • Představ si sebe a babičku, když ti diktuje diktát:
    Jaké by to byly věty? O čem?
    Představ si i místo, kde spolu jste. Jak vypadá?

Modelujte: 

Např.: „Moje babička by určitě diktovala: Oblékni se teple a vezmi si čepici, je tam zima! V neděli půjdeme do kostela. Na oběd budou řízky.
Seděly bychom spolu v obýváku u televize.”

Např.: „Můj dědeček toho nikdy moc nenamluvil a už si na něj pamatuji jen velmi málo. Vybavuji si, že sedí v kuchyni u stolu a škrábe brambory k obědu a nebo se jen dívá z okna. Asi by mě pohladil po hlavě a řekl, že mě má rád. Že je rád, že tam jsem s ním.”

Uvědomění

Každý dostane obě básně Co mi jednou řekl děda i Babička diktuje diktát.

Přečtěte si je nejprve každý pro sebe, pak si o nich mohou děti povídat ve skupině, případně u mladších dětí sdílí rovnou celá skupina.

Zkuste si ve skupině odpovědět na tyto otázky:

  • Našli jste nějakou shodu se svými představami? V čem je to podobné a v čem rozdílné?
  • Na jakém místě se odehrávají básně? Kde je babička a Petřík, když mu diktuje diktát? Kde je Petr s dědečkem? Vybaví se vám nějaké místo?
    Z čeho tak usuzujete? Dohledejte a okomentujte v textu místa, která vás vedla k tomu úsudku.
  • Dá se z básní poznat, jaký byl Petrův dědeček a jaká byla babička? 

Reflexe

Pokud se rozhodnete touto básní zakončit lekci, zařadíte zde reflexi z třetí části (závěrečnou). Pokud pokračujete dále básní Jez!, nebude sem reflexe zařazena.

III. část: Báseň Jez!

Evokace

Každý sám jednotlivě si představte svou babičku a dědečka. Vzpomínejte. Nechte si hlavou procházet obrazy, místa, slova, vůně, melodie… vše, co se vám vybaví. Pište si slova, věty, vzpomínky.

Napište slova, která vás zaujmou, na kartičky.

Pokud by se stalo, že některé dítě nezažilo ani babičku ani dědečka, může si je představovat, jací by byli podle něj. 

Až budou mít děti hotovo, vyprávějte si chvíli o svých vzpomínkách v menších skupinách (3 až 4 děti).

Uspořádejte společný brainstorming ve třídě. Každý má možnost napsat svá slova. Nemusí všechny, může si vybrat. Pokud nechce, nepíše žádné. 

Vzniká tak společná mapa slov / vzpomínek s tématem BABIČKA a DĚDEČEK.

Uvědomění 

Přečtěte dětem báseň a řekněte i něco k jejímu vzniku. Jde o jakousi hru Petra Borkovce s jeho dcerami u jídla. Tvořili náhodné rýmy pomocí slov, která si předem připravili.

Děti mají každé před sebou slova na kartičkách, která si napsaly, když vzpomínaly na své babičky a dědečky. Jejich úkolem bude vytvořit rým podle daného vzorce/dané šablony.

Mohou pracovat jednotlivě nebo spolupracovat ve skupině.

Mělo by vzniknout tolik rýmů, kolik je osob ve skupině. Když jich vytvoříte více, vyberte ty nejpovedenější.

JEZ!

Lžíce patří k talíři

jako štětec k malíři.

Lžíce patří k misce

jako ocas k lišce.”

(Do tohoto místa zasadíme verše studentů.)

Dále báseň dokončete podle autora.

Malíř patří k štětci

jako talíř k letci…”

“Co je tohle za čurbes?

Tu máš lžíci! A už jez!”

Novou společnou báseň si přečtěte dohromady – případně vždy skupina čte své vytvořené rýmy.

Př.:  Verše, které vznikly na motivy vzpomínek na babičky:

Půda patří k babičce

jako stromek k větvičce.”

Flanel patří k posteli

jako louka k jeteli.”

Růženec patří k modlení

jako solnička k vaření.”

Reflexe

Vráťte se společně k flipchartu, kde byla napsaná slova k babičkám a dědečkům. Můžete je doplnit o slova, která se objevila v básních a přijdou vám zajímavá, nová.

Vzpomenou si děti si ještě na název básnické sbírky, ze které jste četli? Možná vám napoví toto.

Jde o skladbu zpěvačky, pianistky a skladatelky Beaty Hlavenkové, která na svém albu Sně (2019) zhudebnila tři básně Petra Borkovce jakožto i básně Bohuslava Reynka. Báseň Slámka a slepýš křehký je zakomponovaná do výrazného aranžmá klavíru, trubky, vrstvených vokálů, trubky, elektroniky a bicích a je velmi výraznou s různými „odbočkami“ jak písňové formy, lichého rytmu, na jedné straně improvizace a na druhé jasně prokomponovaných částí. Je stále překvapující, stejně jako dětský svět. Díky poslechu si ukážeme další možnost, jak lze prožít, procítit poezii. Jak velmi blízko vedle sebe stojí hudba a poezie. 

Mimo jiné ve skladbě zaznívá jako hlavní motiv či refrén název celé básnické sbírky „Každá věc má něco společného se štěstím“, věta nad kterou se následně zamyslíme. Báseň byla původně uvedena v básnické sbírce Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu (2018).

Připomeňte dětem básně, se kterými dnes pracovaly: Na půdě, Co mi jednou řekl děda, Babička diktuje diktát, Jez! a Slámka a slepýš křehký.

Nechte děti, ať si vybere každé samo za sebe, která báseň je nejvíce zaujala, bavila, která na ně zapůsobila. Ať si vyberou jednu a postaví se k ní. Básně na větším formátu papíru (viz úvod) jsou volně položeny v prostoru třídy na zemi.

Takto se vytvoří nové skupiny, ve kterých by si měli společně sdílet, proč si vybraly právě tuto báseň.

Otázka na závěr (jen pro velmi pokročilé skupiny, případně dospělé):

Na závěr naší lekce se vraťte úplně na začátek, respektive k jejímu názvu – Každá věc má něco společného se štěstím. Přemýšlejte, co má vámi vybraná báseň společného se štěstím. Případně, proč autor takto sbírku nazval.

BORKOVEC, Petr. Každá věc má něco společného se štěstím. Ilustroval Martin KRKOŠEK. Praha: Běžíliška, 2019. ISBN 978-80-907052-7-2.

Tento článek je součástí obsahu Knihovny Mravenčí chůvy (dříve Online magazín o knihách pro děti).

Pořiďte si vstupné do Knihovny a získejte roční přístup k více než 150 recenzím, rozhovorům, podcastům a dalším článkům ze světa literatury pro děti.

Více informací získáte na stránce: mravencichuva.cz/chci-knihovnu-mravenci-chuvy/

Přejeme vám příjemné čtení i poslech!

Vaše mravenčí chůvy Marie a Julie