Grafický memoár bývalé krasobruslařky a kreslířky Tillie Waldenové nabízí promyšlenou evokaci turbulencí puberty a dospívání, složenou ze slov a obrazů v mistrovské kombinaci
Málokterá kniha na první pohled zaujme už jen grafickou podobou obálky. Minimalistická kresba, dvě barvy, pero, inkoust, akvarel. Něžně vykroužený titul knihy. Ve skupině krasobruslařek stojí křehká blondýnka s brýlemi, v jejímž obličeji, směřujícím opačným směrem než hlavy všech ostatních dívek, se zračí pocit nejistoty, ztracenosti, možná až smutku. Už tady se zamýšlím nad tím, že grafický román Tillie Waldenové Piruety bude nejspíš něčím hlubším než pouhou monografií mladé sportovkyně.
Při prvním prolistování i zběžném pročtení se ovšem Piruety přesně tak jeví. Jen málo stránek se obejde bez scény odehrávající se na kluzišti nebo v jeho okolí, kdy by hlavní hrdinka nešla na trénink nebo nejela na závod, popřípadě se z něj nevracela, nebo o bruslení alespoň nemluvila či nepřemýšlela. Autorka skutečně přináší hluboký vhled do prostředí soutěžního krasobruslení dívek, nabitého tvrdým drilem, ale také zjevnými symboly femininity s tímto sportem spjatými. Detaily Tilliiny bruslařské rutiny a tréninkového plánu, soupeření i vzájemné podpory v týmu se mísí s popisy tvoření účesů, make-upu a později i úvahami o smyslu falešného opálení, kraťoučkých sukének i absence spodního prádla. Oba aspekty vtahují do světa krasobruslařství všemi smysly tak moc, že to, co se děje mimo šatnu a stadion, by se mohlo zdát vedlejší.
