Oblíbené zvíře, známé ze zoologické zahrady, se přirozeně vyskytuje jen na Madagaskaru. Doputovalo tam před mnoha a mnoha lety na palubě vorvaně, případně pomocí lan připevněných na šípech…

Pokud se vám něco na úvodních větách nezdá, vězte, že toto knižní přírodopisné pojednání nazvané O životě lemurů je stejně tak nesmyslné jako poučné. Letošní novinka z Baobabu je překladem italského originálu Andrey Antinoriho. Hned v začátku nás autor upozorňuje, že „… toto pojednání je výsledkem dlouhého bádání… avšak tímto jeho vědecká část končí, informace byly záměrně zkresleny a zmanipulovány.“ A ještě, že toto prohlášení autor učinil, elegantně nás tak navnadí na hravou vlnu příběhu a upozorní všechny faktumilné vědátory, že na něj si s pozdviženým obočím nepřijdou. 

Ve víru reality a fikce

Celý příběh se točí kolem historie příchodu lemurů na Madagaskar a toho, jak se v novém prostředí zabydleli a postupně přizpůsobovali novým ostrovním podmínkám. Cílovou skupinu, kterou bych podle stručného textu a výrazných ilustrací odhadla na děti od tří let, bych po přečtení poopravila spíše na předškoláky a starší –⁠ ti lépe pochopí nepravdy v textu jako vtip a snáze jim vysvětlíte zeměpisný kontext nebo dosud neznámé pojmy (meditační pozice, levitace, aj.). Hra se skutečností a výmyslem zahrnuje kromě zřejmých vtipných nesmyslů (jako jsou variace transportu lemurů na ostrov zmíněné v úvodu) i skrytější nepravdy, které mi přijdou zbytečné. Příkladem budiž zápletka s fosami, před kterými se v příběhu lemuři spasí přestěhováním na stromy. V realitě však fosy lemury běžně loví i na stromech. Rozporuplný pocit, který můžete jako já po dočtení smyšleného příběhu mít, a přemýšlení, k čemu vlastně mystifikace dětí ohledně příchodu lemurů na Madagaskar je, vám dost možná pomůže zahnat závěrečný čtyřstránkový dodatek. Ten stručně a výstižně uvádí informace o lemurech na pravou míru. Nakonec se tedy přece jen o těchto poloopicích dozvíte fakta a zajímavosti, které jste před otevřením knihy asi neznali. Díky tomuto závěru kniha nevyšumí jako rychlá hrátka matoucí hlavy malých čtenářů (byť výtvarně velmi zdařilá) a získává přidanou hodnotu.

Za kým lemuři míří

Nejzásadnější otázka, která mě po několikerém přečtení stále napadala, je, pro jakého čtenáře tedy vlastně pojednání je. S případnou pomocí dovysvětlení nejasností si přijde na své asi každý milovník přírody. Nakonec mi ale jako úplně nejvhodnější příjemce přijde žák prvního stupně, kterému osvícený učitel text nabídne v rámci tréninku kritického myšlení a práce s textem, ať už ve výuce přírodovědy nebo i zeměpisu. Krátký text a výrazné ilustrace by mohly být podkladem k společnému řízenému čtení, doplněnému detektivní dedukcí dětí nad tím, které informace (ne)jsou pravdivé, a jejich následnému ověřování. K tomu by koneckonců skvěle posloužila hra se závěrečnými vysvětlivkami uvedenými v knize. Zapojit by se daly další dovednosti jako vyhledávání neznámých pojmů… Ale proč vlastně tento přístup chtít jen od školy? Stejně tak dobře se dá podniknout se staršími dětmi i doma!

ANTINORI, Andrea. O životě lemurů. Praha: Baobab, 2021.

Tento článek je součástí obsahu Knihovny Mravenčí chůvy (dříve Online magazín o knihách pro děti).

Pořiďte si vstupné do Knihovny a získejte roční přístup k více než 150 recenzím, rozhovorům, podcastům a dalším článkům ze světa literatury pro děti.

Více informací získáte na stránce: mravencichuva.cz/chci-knihovnu-mravenci-chuvy/

Přejeme vám příjemné čtení i poslech!

Vaše mravenčí chůvy Marie a Julie