Rozhovor s jedním z našich předních komiksových umělců, Michalem Menšíkem, o tom, kde se vlastně vzal pseudonym Nikkarin a o čem umělci sní
Michal Menšík (*1987) alias Nikkarin. Jedna ze stálic naší komiksové scény, autor mnoha knižních ilustrací (Co byla a co je televize, Argo, 2020; Howlův putující zámek, Volvox Globator, 2011; Hektorka a její vesmírné dobrodružství, Fragment, 2018, atd.), skvělých knižních obálek (Železný muž, Albatros 2014), komiksů v časopisech (Raketa, Čtyřlístek) i komiksových knih (130, Labyrint, 2009–2015; Super Spellsword Sága – Legenda o nekonečnu, Labyrint, 2019; Hubert a Hugo (Labyrint, 2021). Jeho dílo je oceňováno kritikou a zároveň baví i čtenáře, malé i ty větší. Styl Nikkarinova komiksu má švih a dynamiku, velmi příjemnou barevnost a je z něj cítit autorův smysl pro nadsázku. Zpoza hlavní linie příběhu často vykukují drobné legrácky, odkazy na jiná autorova díla, či díla jiných autorů komiksu, na počítačové hry nebo autorův soukromý život, schovávají se v davu, ve zdánlivě neuspořádaných zátiších v pokojích či na pracovních stolech hlavních hrdinů. Jedním z takových skrytých motivů je například Nikkarinův plyšový pes, prý je starší než autor sám.
