O počátečním čtení a rozvoji čtenářství u začínajících čtenářů s Janou Kopeckou, dlouholetou učitelkou na Základní škole v Kunraticích
Mgr. Jana Kopecká učí na základní škole v Kunraticích již přes třicet let a je vítězkou národního kola prestižního učitelského projektu Global Teacher Prize ČR 2017. Učí první až třetí třídu, takže je ve stálém kontaktu se začínajícími čtenáři. Hlavním impulsem pro to zabývat se hlouběji čtenářstvím byl pro ni vstup školy, kde působí, do projektu Pomáháme školám k úspěchu. Velmi oceňuje každou organizaci, instituci, knihovnu či projekt, který se podílí na rozvoji čtenářství u dětí. A protože jsme přesvědčeni, že může v oblastí počátečního čtení a rozvoji čtenářské gramotnosti inspirovat další učitele a rodiče, položili jsme jí několik otázek.
Jak vzpomínáte na svoje vlastní čtenářské začátky? Odráží se nějak ve Vaší práci?
V první třídě jsem se učila analyticko-syntetickou (slabikovací) metodou, protože to byla v době komunismu, kdy jsem vyrůstala, jediná povolená metoda. Myslím, že jsem měla štěstí na své učitelky na prvním stupni, protože kromě výuky techniky čtení nás vedly ke čtenářství a hodně nám předčítaly. Takže už jako dítě jsem byla nadšenou čtenářkou a četla jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Knihy jsme moc doma nekupovali, ale nadšeně jsem navštěvovala knihovnu a půjčovala si knihy tam. Dodnes si pamatuji tu vůni, která mě vždy ovanula při vstupu. Četla jsem opravdu vše a s výběrem mi nikdo nepomáhal – spíše to byla doporučení kamarádů a vrstevníků. V mé práci se to odráží asi tím, že chodím se školními dětmi ráda do knihovny a ve třídě se snažím vytvářet příležitosti pro představování si knih navzájem a povídání si o knížkách.
„Dobrý učitel by měl umět vyhovět konkrétnímu dítěti, než aby se držel konkrétní metody.“
Jakou metodu výuky počátečního čtení ve výuce používáte?
Když jsem začala vyučovat, stále byla povolená jen metoda analyticko-syntetická, učila jsem tedy techniku čtení pomocí té. Po roce 1989 se začaly objevovat i další metody, chvíli jsem učila metodou hláskovací (genetickou), ale vrátila jsem se zpět k analyticko-syntetické, a to i přes to, že ve škole máme naprostou volnost ve výběru metod i učebnic. Já jsem se k ní vrátila z toho důvodu, že jsem se v ní jako učitel cítila jistější a za roky praxe jsem k ní měla hodně materiálů a pomůcek. Dnes se ale přikláním k tomu, že obě metody jsou stejně dobré, každá má svoje výhody a nevýhody a ponechávám na dětech, aby si vybraly způsob nácviku čtení, který jim lépe vyhovuje. Pro některé děti je hláskování snazší a často přicházejí do školy děti už s dovedností čtení po písmenkách, jiní si naopak při hláskování nepamatují sled písmen, dělá jim problém poskládat slovo z hlásek dohromady a raději se vrací ke slabikování. Připadá mi, že se obě metody hodně přibližují a dobrý učitel by měl umět vyhovět konkrétnímu dítěti, než aby se držel konkrétní metody.
Některé děti již umí při nástupu do školy číst. Jak konkrétně pracujete s nimi?
Mám zkušenost, že děti, které přicházejí do školy a takzvaně „čtou“, v mnohých případech pouze dekódují písmena či text bez samotného porozumění. Těch, kteří vědí, co čtou, a dokáží o přečteném i mluvit, je velmi málo. Myslím, že děti, které se teprve učí číst a učitel je vede k přemýšlení hned nad první větou, jsou později lepšími čtenáři v tom smyslu, že nad textem více a hlouběji přemýšlí. Tím nechci říct, že je to špatně, když umí dítě před vstupem do první třídy číst, ale mělo by se s ním od počátku o čtení mluvit a povídat si o přečteném. S těmi, které už číst umí, jsem nejprve zkoušela pracovat různými cestami, využívala jsem dětské knížky, složitější texty, ale děti čtenáři většinou nechtěly pracovat samostatně a být „vyčleňovány“, ale naopak být stále při čtení s ostatními. Teď tedy volím spíše skládání vět ze slov do nějakého celku, odpovědi na otázky k textu, přidávám obtížnější úkol, děti čtenáři nám čtou zadání nebo části textu. Velmi se mi osvědčila také práce s publikací Čteme s porozuměním každý den z nakladatelství Šafrán, kde jsou krátké texty s úkoly zaměřenými na rozvíjení čtenářských dovedností.
„Jsem přesvědčená, že je důležité, aby se čtení od počátku „žilo“, aby to nebylo jen mechanické a bezobsažné čtení, ale aby si děti vše přečtené hned spojovaly s něčím konkrétním – zážitkem, předmětem, s něčím, co vidí kolem sebe.“
Jaké techniky či aktivity při učení čtení používáte?
Už před lety mě překvapilo, že se při výuce čtení velmi dobře obejdu bez skládací vystřihovací abecedy, která je strašákem mnoha učitelů, dětí i rodičů. Začala jsem používat hravější formy. Ráda využívám hry, dramatizaci, propojení čtení s výtvarnými, pohybovými aktivitami. Propojuji učení ve třídě s učením venku, v přírodě, kde si tvoříme písmena a slova z přírodnin, píšeme na chodník, hledáme v přírodě slova, která začínají na určitou slabiku, čteme si venku a čteme si o tom, co jsme při pobytu venku viděli. Začali jsme hodně používat mazací tabulky, kdy děti nemají strach z toho, že něco napíší špatně. Jsem přesvědčená, že je důležité, aby se čtení od počátku „žilo“, aby to nebylo jen mechanické a bezobsažné čtení, ale aby si děti vše přečtené hned spojovaly s něčím konkrétním – zážitkem, předmětem, s něčím, co vidí kolem sebe. Ze čtení se pak ztrácí dril a celé čtení je hravější. Už v době, kdy děti ještě nečtou, si připravuji čtenářské lekce s knížkami a autentickými texty. Společně se učíme nad texty zamýšlet, hledáme odpovědi na otázky, hlavní postavy a podobně.
Máte ve třídě třídní knihovničku a jak s knihami ve třídě pracujete?
Mám třídní knihovničku a považuji to za nezbytnou součást výuky čtenářství. Naše knihovnička je už velmi obsáhlá, protože ji tvořím asi 15 let. Jsou tu knihy, které jsem si zakoupila z různých fondů, dostala od rodičů či si sama zakoupila. Snažím se ji budovat tak, aby obsahovala knihy pro různé čtenářské kategorie i knihy pro děti intuitivní i smyslové (podle typologie MBTI, pozn. redakce). Knihovnička je otevřená, přístupná všem dětem a mohou si knihy kdykoliv půjčit, prohlížet si, číst. Je to nabídka, knihy jdou za dětmi, jsou jimi obklopené, jsou přirozenou součástí jejich školního prostředí, motivují ke čtení. S knihami z knihovničky pracujeme velmi často. Už od pololetí první třídy zavádím tzv. dílnu čtení, což je forma práce, kdy má každé dítě svoji knihu, kterou si samo vybralo, a v ní si čte nebo zpočátku jen listuje či prohlíží ilustrace. Poté si o přečteném společně povídáme, čímž dochází k vytváření jakési čtenářské komunity, která je pro rozvoj čtenářství nesmírně důležitá.
„Mám třídní knihovničku a považuji to za nezbytnou součást výuky čtenářství.“
Předčítáte dětem ve třídě?
Předčítání má pro rozvoj čtenářství obrovský význam a je třeba na něj nezapomínat v rodině i ve škole. Při předčítání se rozvíjí fantazie, představivost, obrazotvornost, dítě pěstuje vizualizaci a přirozeně se učí melodii čtení. Zpočátku svým žákům předčítám každý den. Na začátku i konci vyučování si děláme pěknou desetiminutovou chvilku, kdy se děti mohou i položit na koberec a poslouchají. Někdy si pak společně o četbě povídáme, někdy necháme jen vyznít přečtené. Knihy zpočátku vybírám sama, pak už si vybírají děti. Sama mám moc ráda knížky Pavla Čecha, Petra Horáčka, Arnolda Lobela, Daisy Mrázkové, nově jsem si třeba oblíbila knížku Danda má hlad. Moji srdeční knížkou je Dobrodružství veverky Zrzečky, tou začínám, a pak už nechávám výběr knihy pro předčítání na dětech.
Kde, čím nebo kým se v oblasti počátečního čtení a rozvoji čtenářské gramotnosti inspirujete?
Mojí velkou inspirací je Květa Krüger. Ta mě uvedla do programu kritického myšlení a několik let byla i pedagogickou konzultantkou, která mi pomáhala s rozvojem prvopočátečního čtení. Pomohla mi zorientovat se v dětské četbě a doporučila mi knihy pro začínající čtenáře. Stejně tak Kateřina Šafránková, vydavatelka mnoha zajímavých knih z oblasti čtenářství v nakladatelství Šafrán, která mi je oporou při čtení s nečtenáři a s pisatelstvím. Obě působí ve sdružení Kritické myšlení. Velkou zkušeností pro mě byla práce v odborném týmu projektu Pomáháme školám k úspěchu nadace rodiny Kellnerových, spolupráce s odborníky mi pomohla i při rozvoji mého osobního čtenářství. Pro mne osobně byl asi nejdůležitější kurz kritického myšlení a ten bych doporučila všem, kteří se o čtenářství dětí zajímají a chtějí ho rozvíjet. Obecně si myslím, že je důležité nebýt uzavřený, sdílet svoje čtenářské zkušenosti a úspěchy, vyměňovat si svoje texty a inspirovat se u kolegů.
A od školy k rodině. Je při učení čtení znát vliv rodiny? Máte nějaké tipy pro rodiče, jak děti podpořit, aby pro ně bylo učení snazší?
Řekla bych, že vliv rodiny je zásadní, obzvláště před vstupem dětí do školy. Čtenářská gramotnost se může rozvíjet už před vstupem do školy bez ohledu na to, jestli dítě umí či neumí číst. Je velmi znát, když si rodiče s dětmi čtou, předčítají dětem knížky a společně si tvoří základní čtenářské rituály. Především na rodičích záleží, zda a jaký bude jejich dítě čtenář. Hlavním doporučením je tedy číst si, číst si, číst si. Rodiče jsou vzorem. Je důležité obklopit děti knihami, nechat je si vybrat knížku v knihovně, v knihkupectví, povídat si s nimi o přečteném textu, ilustracích. Udělat si ze společného čtení milou intimní chvilku, kdy je všem zúčastněným příjemně. Knihy nenutit, ale nabízet, a když přijde doba, kdy si dítě nechce číst, tak mu ponechat ten prostor, aby mělo možnost se k četbě zase vrátit. Pokud se tohle v rodině děje, je to samozřejmě ve škole znát.
Co považujete v rámci podpory začínajícího čtení nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji, aby lidé okolo dětí četli – rodiče i učitelé. Pokud chci rozvíjet čtenářství u dětí, musím být sám čtenář, orientovat se v současné dětské literatuře, vědět, co jakému čtenáři mohu nabídnout. Milovat knihy, protože: „Kdo nemiluje knihy, nemiluje moudrost. Kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.“ (J. A. Komenský). Jako hodně podnětné vnímám i to, že se mnohé organizace usilovně snaží přilákat děti k četbě různými podpůrnými programy (Celé Česko čte dětem, Čtení pomáhá, Čtenářské kluby, Mravenčí chůva aj.) Je dobrá zpráva, že společnost usiluje o rozvoj čtenářství a rodiče ani učitelé v tom nejsou sami.
Děkuji za rozhovor!
