S učitelkou třetí třídy Bárou Kosinovou o tom, co způsobilo vystěhování školní knihovny na chodby, i o tom, proč se věnuje zážitkovému čtení

Báro, jaký byl začátek Vaší profesní cesty? 

Vystudovala jsem speciální pedagogiku a lingvistiku znakových jazyků. Po škole jsem se věnovala výuce češtiny pro neslyšící. Zajímala jsem se u nich hodně o motivaci ke čtení. Právě při tomto hledání, co by neslyšícím dětem mohlo v začátcích čtení pomoci, mi došlo, jak moc důležitou úlohu hraje jejich motivace. Učení jde lépe, když se to chceme naučit my sami. U neslyšících velkou roli hrály knížky, které je zaujaly. Vzhledem k tomu, že je pro ně čeština cizí jazyk, hledali jsme takové knihy i takový přístup, který by je oslovil, a ta motivace byla ještě větší. Čtení je pro ně hodně těžké a náročné. 

Učila jste jen malé děti?

Prošla jsem si různými stupni – od malých dětí na základní škole přes studenty na Filosofické fakultě. Těm jsem ukazovala, jak vyučovat neslyšící děti pomocí metod aktivního učení. 

Kdy jste se dostala na klasickou základní školu? 

Před mateřskou dovolenou. Opustila jsem speciální školství, potřebovala jsem změnu. Dostala jsem se na skvělou malou rodinnou školu na Šeberově, která podporovala děti v jejich vlastní aktivitě a která hodně akcentovala individualitu žáka. Ta mi dala hodně impulsů k tomu, jak hezky a dobře se dá učit.

Pak jsme se ale přestěhovali a já se dostala do běžné základní školy v Hovorčovicích. Je to škola, která je vybudovaná nově. Je teprve pět let stará a má kolem tří set žáků. Vedení se snaží, aby ve třídách i celé škole vládlo dobré klima a žáci byli spokojení, dbá na blaho pedagogů a chce, aby dělali to, co je baví a co je zajímá. A přenášeli to na žáky. 

Co jste si odnesla z oblasti speciálního školství do základní školy? 

Naučilo mě, že můžeme těžit z toho, že jsme jiní. I na běžné ZŠ najdete nejsilnější a nejslabší články. A to mě na tom opravdu moc baví. Myslím, že z různorodosti se učíme nejvíc. Vyjmenovaná slova se naučíme vždycky, ale že musíme vyjít s různorodou partou lidí, to se musíme učit. 

Jak už jsem říkala, pro naši školu je to představuje velkou hodnotu. Od založení byla škola v kontaktu se sdružením Odyssea, které připravovalo pedagogy, jakým způsobem se žáky pracovat. Hodně se to odráží v třídnických hodinách, které máme jako učební jednotku, jako de facto předmět. V nich se věnujeme vztahům ve třídě. Velmi nám v tom nyní pomáhá metodika projektu Skills Builder.

Naše škola je také zapojená do projektu Pomáháme školám k úspěchu, a i díky tomu je teď velmi naladěná na úspěch každého žáka. Každá paní učitelka ví o každém žákovi – kde je, kde se nachází a co potřebuje za podporu. Máme také velmi malé kolektivy, do 24 žáků, a téměř ve všech třídách máme asistentky pedagoga. Máme dobře nastavenou spolupráci s rodinami, a to nejen na prvním, ale i na druhém stupni.

Co si myslíte o argumentu, že přes množství učiva, které musí pedagog s žáky zvládnout v rámci RVP (Rámcový vzdělávací program), se už nemůže věnovat třídnickým hodinám, práci s kolektivem a zaměřovat se na jednotlivce?

Autorka:

Barbora Kosinová, učitelka na prvním stupni základní školy. Dlouhodobě pracuje na motivovanosti dětí mateřských škol i dětí mladšího školního věku ke čtení, a to nejen ve školských zařízeních. Zavádí tzv. zážitkové čtení, kde je čas strávený s knihou napínavým dobrodružstvím, kde nechybí pohyb, písničky, nebo tvoření. Do aktivit inspirovaných tématem knížky zapojíme různé smysly, a tím podpoříme verbální i smyslovou složku a docílíme lepšího porozumění čteného.

Tento článek je přístupný předplatitelům Online magazínu o knihách pro děti. Staňte se jím i vy!