„Co bychom nechtěly číst vlastním dětem, nebudeme nabízet ostatním,“ říká v rozhovoru Marcela Zachovalová, která s kolegyní Zuzanou Streichsbierovou založila knihkupectví Dlouhá punčocha v Brně
Jaký je váš profesní příběh, než jste se stala knihkupkyní?
Vystudovala jsem architekturu a pár let jsem pracovala v oboru. Dělali jsme zajímavé projekty a bavilo mě to. Ale ne tak, abych si dokázala představit, že to naplní celý celý můj život. Vždycky jsem vedle toho dělala ještě něco dalšího.
Pracovala jsem ve sdružení Baro, které propagovalo o africkou kulturu, tanec i hudbu, pořádali jsme workshopy a s kamarádem jsem založila stránku Afro portál.
Pak přišly děti a my jsme se přestěhovali z Prahy do Brna. Zjistila jsem, že se k architektuře vracet nechci, táhlo mě to jinam. Zkoušela jsem vyrábět hračky pro děti, založila jsem si takovou malou značku. Zároveň jsem potkala velice zajímavou skupinu žen, které zpívaly lidové písničky v projektu Královničky. Přidala jsem se k nim a zpívala s nimi. Se dvěma z nich jsme potom natočily CD Angatar, což je vlastně zpívaná pohádka o inuitském chlapci podle příběhu od Miloslava Stingla. Dál jsem se, už společně se Zuzkou, věnovala hračkám a do toho přišla myšlenka na Dlouhou punčochu… Musela jsem si vybrat, u čeho zůstanu, a Punčocha vyhrála.
