Jak číst knihu? Jak do ní vtáhnout menšího čtenáře? To vám ukáže zkušená knihovnice Marika Zadembská.

Je poslední den letních prázdnin a Oskar má strach. Zítra nastupuje do první třídy. Ještě mu nevypadl žádný mléčný zub, neumí jezdit na kole ani číst. A s překvapením zjišťuje, že každý se něčeho bojí. Dokonce i maminka a tatínek. Strach je prostě součástí lidského života a bát se neznamená být zbabělý.

Každý se něčeho bojí…
Čeho se bojíš ty?
Bojí se i dospělí?

A čeho se bojíš ty?

Mě osobně na první dojem obálka trochu vylekala a chvíli trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Moc pomohlo vzít knihu do ruky a prolistovat. Hned první stránky textů i další ilustrace mě zaujaly a oslovily. Teď v ní listuji už druhý týden a jsem knihou stále více fascinovaná. Baví mě ji číst s různými dětmi a povídat si o ní. Pokaždé objevím něco nového, jiného, čeho jsem si dřív nevšimla.
Nebyla to láska na první pohled, ale bude to láska na celý život. 

Než knihu s dětmi otevřeme…

Nejprve bych dětem představila hrdinu knihy. Oskarovi je šest, žije v Norsku, má mámu, tátu a tři pratety. Příběh knihy je vyprávěn poslední den léta a Oskar zítra půjde poprvé do školy.

Napadají mě otázky:

Kdo Oskarovi říká „neboj se”?
Čeho by se Oskar mohl bát?
Co tě napadá, když vidíš obálku knihy, zaujalo tě na ní něco?
Dá se podle obrázku poznat, jaký je Oskar? (odvážný, nesmělý, bojácný, naštvaný, zklamaný,….)

Začínáme číst…

„Oskar zavírá oči a myslí na černé lesní slimáky, na svědivé komáří štípance i na to, že půjde poprvé do školy.”

Černí lesní slimáci, svědivé komáří štípance a škola. Když slyším tyhle tři věci, přemýšlím, jak se asi Oskar cítí. Taky si zavřu oči a zkouším si představit ten pocit. 

Jak mi u toho je…?

„Pratety připlouvají lodí z jiné doby pokaždé na několik dní…..”

Jak to Oskar myslí, když říká „z jiné doby”? 

A kdo to s nimi ještě připlouvá? Co je kýla a dna?

„Dumá nad tím, že pratety se každé léto na sluníčku o kousek scvrknou…”

Je to vůbec možné? Jak si pratety Oskar představuje?

„Tatínek tvrdí, že berušky přinášejí štěstí.”

Znáš nějaké další věci, jevy, o kterých se říká, že přináší štěstí? Co přináší štěstí tobě?

Může něco takového pomoct, když se bojíš?

Když se dívám na obrázek, přemýšlím, jak se Oskar tváří. Na co myslí? 

Víš, co je to kulich? Kolik jich vidíš na obrázku?

„Čím budeš, až vyrosteš?” 

Hned první věta u zajímavého obrázku nabízí delší rozhovor. Mají už vaše děti nějaké tužby a přání, čím by chtěly být? Zavzpomínejte i vy, čím jste chtěli být jako děti.

Se tříletým Oliverem jsem dlouho diskutovala nad obrázkem, když jsem mu vysvětlovala, jak funguje rentgen. Odvedlo nás to k jiné knize o lidském těle.

„Jaképak to asi v té škole bude, nebojíš se? Nemáš trému?”

Tady poprvé pojmenováváme nahlas Oskarův strach. Předtím jsme si mohli představovat, čeho se asi bojí. Strach a tréma. Jak tyto pocity vnímají vaše děti? Odlišují je? Oskar tady píše, že si trému představuje, jako hejno motýlů, kteří ho lechtají v břiše. 

Krásné přirovnání. Zkusme si něco takového společně představit. 

Našeho malého nečtenáře vždy tato věta zaujme vizuálně. Jako by se zhoupl žaludek, říkám si. “Přečti mi ty motýly,” prosí.

„Ty máš doopravdy zelené prsty“, chválí pratety Oskarovu maminku. 

To je zajímavý výraz, kterému nerozumí ani samotný Oskar. 

A když pak ještě tatínek dodá: „A teď máš dokonce na tvářích růžičky,“ napadá ho, že dospělí mluví hrozně podivně. 

Zamyslete se spolu s dětmi, co ty dvě věty asi znamenají a zkuste přijít na další výrazy, které dospělí používají a děti jim nerozumí.Najdete v knize další taková ustálená rčení?

„Tenhle obrázek mi přijde docela strašidelný,” říká osmiletý Jáchym, když společně knihou listujeme. A mě vlastně taky, pomyslím si. Obě Oskarovy spolužačky umějí všechno, na co Oskarovi schází kuráž. 

Kuráž je určitě zajímavé slovo pro menší čtenáře. 

„Dvojčatům Hance a Johance už vypadly čtyři.” Čtyři mléčné zuby. Oskarovi se ještě neviklá ani jeden. 

Umělý chrup. Téma na stovky otázek a hodiny povídání. Znovu se můžeme vrátit ke knize o lidském těle.

Mě osobně více zaujala ilustrace na pravé straně. Atmosféra toho okamžiku, zapadající slunce, symbol vážky, který se opakuje po celou knihu, a kousek žebříku, který visí z nebe…nebo ze stromu? Ten se v knize objevuje už podruhé. Všimli jste si, kde byl?

Baví mě detaily, jako javorová vrtulka, maliny na stole a květinová koláž.

Líbí se mi moc, jak Oskar popisuje pratety.

Vrásky se podobají letokruhům stromů.

Stařenčina kůže je na omak jako tenký papír.

Na bradě pratetě rostou dlouhé bílé chloupky. 

Co by podle tebe mohly znamenat hvězdy a květiny, které vychází z čela pratety Borghild?

Já je vnímám jako symbol snu a vzpomínky. Na co si prateta vzpomíná? Třeba na něco, když byla ještě malá. Vzpomínka, která ji rozesměje. 

Taky se něčeho bojíš?” ptá se Oskar postupně všech tří pratet i dalších členů rodiny. Zjišťuje, že to, čeho se jeden bojí, může být pro druhého zábava nebo příjemná vzpomínka.

Například že pro někoho znamená zima těšení a radost, pro jiného strach a obavy.

Ten, kdo si nic nepamatuje, se taky nemá čeho bát.

Dočítáme se dál, čeho se bojí tatínek i maminka. Maminka svým strachem se zubaře připomíná Oskarovi, že mu pořád ještě nevypadl žádný mléčný zub. 

Je na obrázku něco, co vám připomíná zubaře?

Myslím, že každý se něčeho bojí. Co myslíš ty? Napadá tě někdo, kdo se podle tebe nebojí ničeho?

„Zahradu lemuje živý plot…..” 

Zkusme si to místo s dětmi představit, třeba podobnou skrýš máte taky a někdy už na takovém místě byli. Oskar je schovaný v tajné skrýši. Vidí, co se děje v zahradě, ale ostatní nevidí jeho. Může pozorovat svět kolem sebe.

V této části knihy se podruhé zamýšlíme nad tématem smrti. Oskar ví od pratety Borghild, že kdo umře, pojede oblohou na Velkém voze….

„Ale nejdřív se musí nechat pohřbít mezi žížaly a proměnit se v hlínu,” říká si sám.

Těžké téma, o kterém si můžete a nemusíte povídat. Záleží na vás, na dětech a na aktuální situaci.

Loučení

„Letošní léto bylo jedna báseň“ a „Čas jim utíká pod rukama.“ 

Jaké bylo vaše léto a prázdniny? 

„Oskar smí sejít do zátoky a sledovat…“

Dál se objevují zajímavá místa, která nám mohou pomoct vykreslit si ten okamžik a místo – fjord, zátoka, lodní píšťala…

Je to jeden z okamžiků, kdy mám chuť se podívat do nějakého obrazového atlasu na fotky norské krajiny. 

„Oskar sleduje, jak se zmenšují, za chvilku vjedou přímo do nebe. Mávají mu, dokud se loď nepromění v tečku a nezmizí přímo v oblacích.“

Tohle je taky krásná část, nad kterou jsme se s dětmi zamýšleli. Jak ji vnímáte vy?

„Úplně posledního letního večera….“

Pokud knihu budete číst s budoucím prvňáčkem, můžete si povídat o tom, jak se chystá na školu Oskar a jak vy. 

„Do začátku školy zbývá třináct hodin. A Oskar se bojí.“

Co by Oskarovi pomohlo? 

Usíná se strachem.

Čeho se bojí? (Nové místo, že jde někam poprvé, dětí, paní učitelky 😉 …)

Povídejte si s dětmi o tom, jaký je Oskar. Jestli po přečtení knihy o něm víme více a dokázali bychom říct, jaký je. Jste si v něčem podobní?

Aktivity

  • Pro malé botaniky – KVĚTINY – Přemýšlejte nad dalšími zajímavými názvy květin. Zkuste vymyslet nějaké nové a květinu třeba namalujte nebo vytvořte pomocí koláží.

A kytky mají jména jako staré paní, přemítá Oskar, jak tak pratety poslouchá.

  • Pro malé kuchaře  PEČENÍ  Já během čtení dostala chuť na mřížkový koláč. Co vy? Nezkusíte si ho společně upéct?
  • Zkuste společně napsat Oskarovi DOPIS. Dopis, ve kterém byste mohli vyprávět o svém létě, prázdninách, ale taky Oskarovi poradit, co dělat, aby se nebál. Případně, že se nemusí bát, protože vy jste to už zažili. Napište mu, na co se může těšit. Nebo cokoli jiného byste mu rádi vzkázali.

Stian Hole (nar. 1969) je oceňovaný spisovatel a ilustrátor, autor zatím šesti obrázkových publikací. Kniha Neboj se, Oskare mu v roce 2007 zajistila mezinárodní průlom – jako vůbec první severský autor získal prestižní ocenění Bologna Ragazzi Award a kniha byla následně přeložena do více než dvaceti jazyků. (zdroj: Hostbrno.cz)