O školních knihovnách, ve kterých vyrůstají mladí čtenáři
Školní den je v plném proudu. Na chodbě sedí třeťák zabraný do do komiksu Pták a veverčák. Směje se nad dost odrbanou knihou, není totiž první, kdo ji čte. Doporučil mu ji spolužák, a tomu zas jeho kamarád. O kousek dál na si na sedacím pytli hoví o něco starší dívka. S napětím jí oči hltají řádky. Půjčila si z vedlejší police už druhý díl příběhů o Stele a jejích psech. Bedna, do které děti knihy vrací, se pomalu plní. Učitelka, která má na chodbě dozor, k ní za chvíli přijde a vrátí knihy zpátky do polic…
Temná místnost v odbočce za schodištěm
I takhle může vypadat školní knihovna. Není to asi podoba převažující, jistě ale jedna z možných. Podle Ročenky MŠMT bylo před dvěma lety v českých školách 3 785 školních knihoven, každá je něčím jiná a jedinečná. Přesto se na ně můžeme dívat z nadhledu a pátrat po nějakých společných prvcích – co ve školních knihovnách funguje, na jaké překážky jejich knihovníci narážejí, co jim pomáhá je překonávat… Pamatuji si, jak jsem jako studentka víceletého gymnázia objevila naši školní knihovnu až v kvartě. Byla v odbočce tmavého točitého schodiště, otevřená jen v určených časech, a knihovníkem byl učitel, který mě neměl dvakrát v oblibě. Až do konce studia tak bylo mnohem příjemnější chodit cestou ze školy do městské knihovny, která byla vzdušná, světlá a velmi dobře vybavená. Mohla jsem si knihy sama vybírat a měla na to vždycky spoustu času. Když jsem potřebovala něco najít, bylo tam vždy několik knihovnic, které mi pomohly. Knížky jsem mohla nechávat na vyznačených místech a knihovnice je samy zařadily do regálů.
Když chodí knihovna za dětmi
Podobnou zkušenost, jako jsem měla já, si ale naštěstí nemusí odnášet každý. Ve školách po celém Česku je dnes spousta knihoven, které fungují skvěle. „Školní knihovna je primárně místem, kde jsou knihy a časopisy k půjčování a četbě. Už to není málo, protože by tu měly být publikace, které jsou pro některé děti cenově nedostupné,“ vysvětluje učitel, lektor a autor několika knih o moderní pedagogice Robert Čapek. Školní knihovna může být pro některé děti opravdu jediným místem, kde se mohou setkat s knihami. Stačí, aby byla městská knihovna vzdálená od školy třeba jen pár minut autobusem, a pro leckoho už to může být dostatečně velká bariéra.
Rozhovory s učiteli i dětmi ukazují, že pro dobré fungování školní knihovny je důležitých několik faktorů. Jednoznačně mezi ně patří osvícený knihovník či učitel, který se dobře orientuje v současné literatuře pro děti a rád dětem poradí s výběrem knih. Pak také kvalitní knihovní fond, ve kterém nechybí hity jako Deník malého poseroutky či Deník minecrafťáka. Knihy by měly být rozřazené tak, aby je děti dokázaly samy snadno vyhledat. Vedle těch, které už přečetly, by na policích měly ležet další podobné, které by děti bavilo číst. Zásadní vliv má i umístění knihovny v rámci školy a co nejdelší čas, kdy je otevřená. Osvědčuje se i to, když chodí knihovna za dětmi a nemusí děti chodit za knihovnou.
Úplně nejsnazší cestou je, když děti najdou atraktivní knihy přímo ve své třídě. Třídní knihovna může koexistovat se školní a vzájemně se doplňovat. Učitelé, kteří se rozhodli mít knihy pro děti opravdu na dosah, většinou tituly vybírají podle toho, čemu se právě věnují během výuky nebo co vědí, že děti aktuálně zajímá.
Místo, kde chcete být
Školní knihovny mohou naplňovat spoustu cílů a mít řadu různých podob. Mohou sloužit k vyhledávání informací, být místem pro setkávání či práci na projektech, galerií, koncertní síní, malým jevištěm, ale i azylem či místem odpočinku. Některé školní knihovny tvoří uzavřená místnost, jinde jsou na chodbách či v atriu. Do nich stačí k policím s knihami přidat křesílka nebo koberec, kam si děti můžou s knihou sednout, a knihovna je na světě. Potvrzuje to i Vít Vobořil, třináctiletý žák jedné pražské státní školy: „V naší škole mi chybí nějaký odpočívací prostor, místo, kam bych si s knihou zalezl.“ Jako bariéru vnímá i to, že školní knihovna je mimo jeho obvyklé trasy, je otevřena jen někdy a zamyká se. Jejich knihovnice přitom podle něj vybírá knihy, které jsou dobré a zajímají ho.
Jak dobře vybrat
Výběr knih je ovšem pro školní knihovníky a knihovnice dost nesnadný úkol. Každý rok v Česku vyjde přes dva a půl tisíce dětských knih a udržovat si o nich stálý přehled si žádá opravdu náruživého čtenáře s dostatkem času. I peněz.
Školní knihovny, s jejichž obsahem jsou žáci spokojeni, vedou většinou učitelé, které samotné knihy pro děti baví. Čtou je, sledují knižní ocenění, jezdí na festivaly a zajímají se o to, co žáci čtou. „Při posledním nákupu knih jsme se řídili radami jedné naší žákyně. Ta do té doby přečetla skoro všechno, co jsme v knihovně měli. Nechali jsme si od ní poradit, co četla jinde a co jí v knihovně chybělo,“ popisuje zajímavou zkušenost s výběrem knih Libor Pelcman ze ZŠ v Plzni.
Tipy na nákup zajímavých knih mohou školy získat třeba i v brněnském Centru dětského čtenářství Knihovny Jiřího Mahena v Brně nebo v Národní pedagogické knihovně, která sídlí v Praze. Vedoucí Centra dětského čtenářství Pavlína Lišovská potvrzuje, že školy se na ni s prosbou o pomoc obracejí velmi často. Vysvětluje, že je pro ni mnohdy nesnadné doporučovat knihy někomu, koho nikdy neviděla a nemůže se ho tak zeptat, co ho zajímá a baví. I přesto si však její oddělení s prosbami učitelů většinou poradí. Vedoucí školních knihoven mohou hledat pomoc i v některých z knihkupectví pro děti, nebo mohou sledovat blogy a weby zaměřené na knihy pro děti, jako je třeba Mravenčí chůva. Mnohdy skvěle poradí i knihovníci v městských knihovnách. Podporu nabízí i Klub školních knihoven sdružující školní knihovny, které chtějí jít vpřed.
Cesta k samostatnosti
Zajímavým způsobem si se získáváním knih pro děti poradili v pražské ZŠ Montessori Andílek. V duchu vzdělávacího systému montessori jsou zde na policích volně dostupné pomůcky, mezi kterými jsou i knihy rozvíjející aktuální kompetence dětí. Když dětem knížky přestanou stačit, vytvoří mikroskupinky, ve kterých se vydávají do Městské knihovny v Praze, a tam si napůjčují další. Vedoucí školy Radka Jandová si tento postup dost pochvaluje: „Knihy půjčené z knihovny jsou dětem dostupné jen na určený čas, takže si jich mnohem víc všímají a víc je čtou.“ Učitelům v Andílku se osvědčilo také vytvářet seznamy doporučených knih, které dávají rodičům. Knihy vybírají podle ocenění a recenzí, u překladové literatury sledují i to, jak byly knihy přijímané čtenáři v zemích, kde původně vyšly. Podle Radky Jandové se totiž občas stává, že u nás zůstanou některé knihy bez povšimnutí, ale v zemi vydání přitom vyvolaly silné ohlasy.
Knižní série, komiksy a módní knihy
Libor Pelcman si s kolegy ve škole všiml toho, že velmi dobře funguje, když mají v knihovně celé série knih. ,,Máme vždy hodně početnou sadu u prvního dílu, na které se žáci se sérií seznámí, a další díly v menším množství si již mohou napůjčovat individuálně, pokud je titul zaujme.“ Děti tak mohou přečíst v jednom období třeba osm dílů. Když je dítě dlouho začtené do série příběhů a žije jejími hrdiny, je pravděpodobnější, že se k němu přidají další čtenáři. Proto mají v knihovně plzeňské školy vždycky více kusů. Marika Podhájecká, která učí v ZŠ Na Rovině v Chrudimi, zase potvrzuje, že jí se osvědčilo mít dostatek „módních knih“. „Děti je vyžadují, jen málokteré z nich nikdy nedrželo v ruce Deník malého poseroutky, Harryho Pottera nebo knihy o Minecraftu. Pořizuji je ráda, děti je čtou se zaujetím, což je podle mě výhodnější, než kdyby nečetly vůbec nebo četly z donucení,“ zamýšlí se.
Jako praktické se ukazuje rozčleňovat knihy podle úrovně čtenářů. U začínajících čtenářů je důležité myslet na to, jak se u zvládání techniky čtení nadřou. A přizpůsobit tomu výběr knih. Hodí se tak mít pro ně v nabídce obrázkové knihy, které mohou dočíst až do konce a opřít se o ilustrace. Pokročilejším začínajícím pak může knihovna nabízet i žánry jako je komiks. Dobře funguje rozdělit knihy po tematických celcích a sledovat, jaké náměty čtenáře zajímají.
Většinu školních knihoven vedou podle zmíněných dat Ročenky MŠMT sami učitelé, kteří si vedení knihovny přibírají jako další práci ke svým běžným úvazkům. Vyhledávat knihy, vyzvídat od žáků, co je baví číst, doplňovat knižní fond a dbát na to, aby se knihy nepoztrácely, to vše pro ně představuje řadu dalších povinností. Na školách, kde mají tito učitelé dostatečné podmínky, chuť a nadšení i potřebnou podporu od vedení školy, se tyto vložené investice mnohonásobně vyplácí.
A jedno doporučení navrch:
Udělejte ze školní knihovny atraktivní místo, kde se dějí zajímavé akce či setkání.
