Lyrický příběh o tom, že někdy stačí rozhlédnout se, abychom spatřili kouzlo světa
Smyslem a benefity nudy se zabývají celé generace myslitelů. Už Friedrich Nietzsche přišel na to, že „nuda předchází tvůrčí práci“, protože otevírá dveře do nitra člověka. A dnes se možná více než kdy předtím potvrzuje tvrzení Blaise Pascala ze 17. století, že „všechny problémy lidstva pocházejí z naší neschopnosti posedět tiše o samotě v místnosti.“ Proč se tak snažíme vyhnout dlouhé chvíli? Proč v sobě máme nutkání začít „něco dělat“, místo abychom si užívali chvíle, kdy můžeme v klidu rozjímat? Bojíme se snad toho, co bychom spatřili, kdybychom se do hlubin svého nitra podívali?
Hlavně pro děti, včetně těch mých, je jen tak honit lelky naprosto nepředstavitelná aktivita. Řekněte, nudí se některé z vašich dětí rádo? Že ne? Také jakmile „nemá co na práci“, začne okamžitě fňukat: „Mami, tati, já se nudim!“? V lepším případě vyndá z poličky stavebnici nebo tempery a čtvrtku, případně vyběhne na zahradu ve víře, že tam něco zábavného objeví, a v tom horším usedá na dlouhé hodiny k mobilu, tabletu či počítači? Právě pro vás by kniha italské autorky a umělkyně Beatrice Alemagna On a Magical Do-Nothing Day mohla být vřelým a podivuhodným pozváním k zamyšlení nad úlohou dlouhé chvíle v životech vás i vašich dětí.
Tahle kniha patří mezi mé absolutní favority. A Beatrice Alemagna je jednou z mých nejoblíbenějších autorek dětských knih. Miluju ty ilustrace, miluju ten příběh. Miluju tu oranžovou pláštěnku a miluju ten fakt, že pokaždé, když otočím stránku a objeví se přede mnou houby, úplně cítím jejich vůni… i přesto, že sedím doma na divanu. A taky miluju ten fakt, že v tom dítěti každý vidí, koho chce. Moje dcera holčičku a můj syn kluka. 😉 Díky strašně moc za skvělou recenzi. Díky, že jste si vybrali tuhle knihu! p.